|
Titel : Muj pribeh z roku 2003
|
Autor: Eva
()
Datum: 20.05.2005 18:45:19
Ahoj vsem, jsme rada, ze tahle stranka existuje a taky jsem zdrcena, ze nas maminek co prislo o sva miminka je opravdu hodne a to zijeme ve svete vyspele techniky a nam nikdo nedokazal pomoc.
Muj pribeh zacal vlastne uz v roce 2002, kdy jsem ve svych 23 letech , nevdana a s nespolehlivym pritelem , prisla nechtene do jineho stavu.Miluji deti a nemohla bych jit na potrat a tak jsem se rozhodla, ze si to male navdory vsem odpurcum , necham.Takze to me tehotenstvi zacalo velice rozpacite a maminka me dlouho premlouvala, aby jsme si mimi nechala vzit. Nakonec se ma maminka na malou Elisku tesila snad vic nez ja.Tehotenstvi probihalo velice dobre,bez jakykoliv problemu, ale...Muj pritel me moc nervoval, protoze si nasekal plno dluhu a bral mi penize a ja to moc nezvladala a tak jsem se rozciloval a moc brecela, pak nam v kvetnu umrel tatinek a to byla dalsi rana.Kdyz na to ted myslim, prodelala jsem si plno bolesti behem tehotenstvi.Jelikoz jsem byla tehotna, teda citove labilni a tak jsem toho meho zlobiveho pritele nevyhodila, umel me vzdy nejak uchlacholit a ja proste nechtela byt sama. Datum porodu se blizilo. Zacalo to uplne normalne, vypadla ze me krvava zatka, ale porad jsem spinila a zacali mi i porodni bolesti.Tak jsem si zavolala sanitku a frcela jsem do porodnice.Byla jsme ve 40.tydnu a bylo to v sobotu 3.8.2003.Celou sobotu jsem prodelala v bolestech, ale stale jsme se neotevirala a tak mi pichli provokacku a poslali me na pokoj spat.Bolesti presli, rano v nedeli jsem sla na ultrzvuk a tam mi bylo receno, ze je vse ok a ze si me tu uz nechaji, stejne budu brzo rodit.Vecer mi zacali dalsi bolesti, ale ty uz byli mnohem vetsi az hrozny.Jelikož bylo uz vecer a tak se kolem me nikdo nemotal jen me chodila kontrolovat sestra.Kdyz uz jsem opravdu nemohla vydrzet ty bolesti, tak jsem za ni sla, zmerila me a rekla, ze se stale neoteviram a tak at se jdu osprchovat.Sla jsem tedy pod sprchu, kdyz se mi trochu ulevilo, rekla jsem si, ze si pujdu zas lehnou, ale najednou ze me zacala tyc krev a tak jsem bezela za tou sestrou.Ona me odbila, ze to nic neni a ze si mam jit lehnout, ale ja se nenechala odbit, protoze ta krev tekla proudem, kdyz se tedy na me poradne podivala (vyrusila jsem ji od televize) tak se zhrozila a hned jsem si musela lehnout .Hledala srdicko male, ale nemohla ho najit.Hledala ho asi tak 10minut a stale nevolala doktora.Po 15min. ho konecne zavolala ato pak zacalo coru.Udelalai mi ultrazvuk, tam zjistili slabe ozvy a tak , jelikoz blbl vytah jsme vsichni bezeli na operacni sal.Tma me zacevkovali a uz jen cekali az usnu.Ja byla v jednom soku a rikala jsem si, ne neboj holka ono to vse dobre dopadne, po chvilce jsem usla.Kdyz jsem se probudila, myslela jsem , ze umru bolesti. Kdyz jsem se trochu zmatorila, hned mi rekli, ze malinkou se nepodarilo zachranit(3.6kg-54cm) a o muj zivot bojovali.
Byl to hrozny zazitek, stala se velika chyba a mohlo to dopadnout jinak, ale...
Pritele jsem vyhodila, zamilovala jsem se a vdala, ted cekame nase prvni miminko ( jsem ve 22.tydnu) a jsem moc stastna a spokojena. Uz se jen bojim a modlim, aby vse tentokrat dopadlo dobre.
Vsem budoucim maminkam preji hodne moc sily a viru v lepsi zitrky, protoze jinak to snad ani nejde.
Dnes uz jsem ve 22.tydnu tehotenstvi, jsem vdana za skveleho clovicka
|
|
|
