|
Titel : Obrovská bolest
|
Autor: Deni
()
Datum: 17.12.2005 10:39:02
Ahoj všem.Úplnou náhodou jsem se dověděla o těchto stránkách a chci se s váma podělit o svůj smutný příběh.Začalo to tím, že jsme se 5 let snažili o miminko a pořád nic. Byly jsme už zoufalý. Minulý rok jsme si začali zařizovat koupi bytu, do toho měl tchán strašlivou bouračku, mysleli jsme, že to nepřežije. Veškerá odpovědnost zůstala na mě. Rodina mi důvěřovala, že já všechno zařídím. A v den manželových narozenin ( 15.9.) jsem si ráno šla ani nevím proč koupit test a on byl pozitivní. Došla jsem si do lékárny jěště pro další 3, nemohla jsem tomu věřit. Byly jsme neskonale šťastní.Těhotenství jsem si užívala v pohodě, bez žádných problémů, byla jsem čilá jak nikdy před tím. Na 33.tt mi zjistil doktor, že jsem otevřená na 2 cm a tak si mě radši nechali v nemocnici. Ležela jsem tam 14 dní s tím, že jsem byla denně až 18 hodin na kapačkách na udržení. Snášela jsem to velmi špatně, má to hodně vedlejších účinků.23.3.2005 dopoledne jsem začala mít velké bolesti, kontrace byly zpočátku po 12 minutách až po hodině skončili po 4 minutách. Nahlásila jsem to sestrám a ty mě zase dovezli kapačky na zastavení kontrakcí. Doktorka ani nepřišla, nikdo mě nedal na monitor. Věřila jsem jim. Večer jsem zjistila, že mám pořád pod žebrama nožičku a malá ji nechce zastrčit. Nahlásila jsem to sestře, že se mi to nezdá. Hodimu mi centimetr po centimetru hledali srdíčko, marně. Pak mi velice šetrným způsobem sdělili: no jo no, co vám mám říct, je to mrtvý. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ja neměla žádný problém, malá byla naprosto zdravá. Doktorka mi každé ráno na vizitě říkala, ať ležím, že můžu porodit každou hodinu, ale že už by se vůbec nic nedělo. Malá měla váhu a vše už bylo dovivinuto. Zhroutil se mi celý svět. Zavolala jsem manžela a dalších 13 hodin jsme ji v ukrutných bolestech nejen na těle ,ale hlavně na duši rodili. Ja musela celých 13 hodin jen ležet, dali mi epidurál, který nezabral,ale ochrnula jsem na nohy. Navíc jsem měla v rukou 5 kapaček antibiotik a léků proti otravě krve. Mnažel jen brečel, ten se na ní tolik těšil. Když jsem jí porodila,neviděla jsem jí. Manžel se podíval, dodnes tvrdí, že to neměl dělat. Byla celá modrá. Museli jsme podepsat pitvu, kde se přišlo na to, že holčička byla naprosto zdravá, vůbec nic. Vlastně se jen udusila, když chtěla ven a oni to nechali zastavit. Mozek nám to v životě neveme, proč to udělali. Je to tak strašná bolest, mám strach, že nikdy nepomine. Byl to opravdu náš andílek. Hned ještě v 5.ti nedělí nám doporučili snažit se o miminko, ale nejde to. Dnes je to 8 den co jsem to nedostala. Včera jsem byla u doktora, ultrazvuk prokázal pouze vysokou sliznici, ale zatím nic v ní nebylo. říkal, že vajíčko nejkspíš ještě někde putuje. Test neprokázal nic. Dnes začínám malinko špinit a všechny naděje jsou zase pryč. Chce se mi brečet. Jednou mi jeden člověk po tom neštěstí řekl krásnou větu:věř, že se vám Kristýnka jednou vrátí. Bude v jiném těle, ale bude to ona. Moc tomu věřím. Přeji všem, které potakalo takové neštěstí hodně sil a brzy krásné kulaté bříško. Hodně zdravíčka všem snažilkám. Deni z Pardubic.
|
|
|
