| Titel |
Autor |
Datum |
  |
Andílek
|
|
Šárka
|
26.12.2005 11:30:13 |
|
Titel : Andílek
|
Autor: Šárka
()
Datum: 26.12.2005 11:30:13
Po přečtení všech Vašich příběhů a příspěvků mi to nedá napsat něco o osudu jednoho andílka v naší rodině. Má ho v nebi moje maminka. Jako první dítě se jí narodila krásná a údajně zdravá dcera. Všechny prohlídky po narození dopadli dobře. Ve věku 6. týdnů byla u lékařky na prohlídce. Výsledek - zcela zdravá. Bohužel v noci ten den moje sestra vydechla naposledy. Nejstrašnější bylo, že zesnula mojí mamince v náručí při kojení. Maminka říkala že byla jako panenka vydechla a už se nenadechla. Umíte si jistě představit co nastalo. Pokusy o oživování, volání záchranky, odvoz do nemocnice, oznámení o úmrtí dítěte .. a první podezření na násilné ublížení. První co se maminky ptali bylo a maminko nespadla vám na zem, nebouchla jste ji do hlavičky ?? Neumím si představit co v těchto chvílích prožívala. Později při pitvě se zjistila vážná vada srdce - vrozená nedomykavost srdečních chlopní. Smutné je že kdyby ji lékaři lépe vyšetřili (údajně poslechem to lze rozpoznat)mohla tu být s námi. Jen je to paradox protože kdyby přežila nebyla bych tu já. Narodila jsem se vymodleně rok po smrti a tak brzy by maminka děti po sobě nechtěla. Za dva roky se narodila moje sestra a za dalších pár let můj bratr. Vidíte milé maminky že smrtí jednoho dětátka se život může začít ubírat úplně jinou cestou. Později maminka vyprávěla že v prvních týdnech těhotenství byla nemocná brala antibiotika - Tetracyklin i přes upozornění že je zřejmě těhotná jí je lékařka předepsala. Nevím jestli v té době věděli o škodlivých účincích na plod. Bohužel dnes je prokázáno že právě podávání Tetracyklinu v prvních týdnech způsobuje vady srdce. I když už od této události uběhlo 30 let stále na ni moje maminka vzpomíná. Bohužel v té době bylo běžné že se veškeré stopy po zemřelém dětátku zlikvidovali aby to údajně rodiče tolik netrápilo. Takže bohužel nemáme jedinou fotku, vlásky, prostě nic, jakoby nikdy nežila a to mě osobně strašně mrzí i když jsem ji nikdy nepoznala. Proto jsem vděčná za tyto stránky které Vám všem kteří jste miminko ztratili pomůže uchovat památku na ně. Že se prostě nestanou takovým kostlivcem ve skříni. Já se o její existenci dozvěděla až ve věku kolem 10 let kdy jsem náhodou našla její úmrtní list. Celý příběh jejího života a smrti mě maminka povykládala až jsem čekala své vlastní dítě. S přáním všeho nejkrásnějšího do Nového roku se loučí Šárka
|
|
|
|
|
