|
Titel : JOLANKA
|
Autor: VENDA
()
Datum: 19.03.2006 21:45:31
Dobrý večer všem,
i já bych chtěla přispět svou troškou do mlýna a napsat Náš příběh.
Ale v první řadě musím,všem říct jak moc je mi líto,že jste přišli o svá děťátka Všem moc držíme pěsti(co jich tu máme)aby jste brzy u sebe měli ten svůj vytoužený uzlíček.Ať už mimís jakoukoliv cestou.
Psal se rok 2001 a já a můj přítel jsme se rozhodli,že se vezmeme a rovnou zkusíme miminko,byla jsem nesmírně šťastná.Proč taky ne,vždyť do té doby byl život procházka růžovou zahradou.A mimi bylo do dvou měsíců na cestě.
Než byla svatba nečekaně zemřela moje budoucí tchýně,srdeční selhání,svatba byla jen kvůli mému těhotenství.....
Když jsme se brali byla jsem v 18tt a těhotenství bylo parádní,Nic mi nescházelo,bylo mi dobře až do 28tt.Kdy mi má "super"gynekoložka řekla,že mi "nějak divně" stouply titry na toxoplazmozu.Takže jsem byla poslána na infekční do Brna a na genetický UTZ tamtéž.UTZ dopadl na výbornou a na infekčním mně ubezpečili že se jedná o tzv.paměťové látky.A prý mám být v klidu,ale pro jistotu ještě jedna k.o.
Při další kontrole ale titry stoupaly nebezpečně rychle,prostě jsem měla pocit,že vůbec netuší co se mnou.Dostala jsem ATB a poslala mně domů.A konrola pak,už nebyla prý třeba.
Já byla v klidu,vždyť bílé pláště ví co dělají,že???Mezitím jsem už věděla,že budeme mít holčičku-JOLANKU-jak já se na ni těšila.Vše jsme zařizovali pro příchod mimnka,TP se blížil neuprosně rychle měla se narodit 3.12.2001.
Bylo 27.11 2001 a já byla u našich,ale už od rána jsem byla pekelně nervozní,vůbec jsem netušila co se semnou děje a pak jsem si to uvědomila vždyť já už pár hodin necítím pohyby,co teď?Pořád jsem čekala,držela ruce na bříšku a prosila Jolanku ať se pohne aspoň kousek a ona kopla,sice slabounce,ale jo.Nervozita byla pořád,pořád jsem jí říkala hýbej se broučku,ale už nic.Jela jsem domů,zavolala do porodky co mám dělat.Tam mě sestra řekla ať okamžitě přijedu.Manžel nebyl doma,tak jsem chtěla jít k sousedům,on se najdenou dořítil domů.Přijeli jsem do porodky,už na nás čekali.Vzali mně na CTG,ale sestra po 10min.ježdění po bříšku nemohla nejít ozvy.Zavolali tedy dr.a šup na UTZ,tvářili se hrozně tajemně a nic nikdo neříkal,jen si spitali.Což bylo strašný.A znovu ještě jeden UTZ,velký genetický,pořád nikdo nic neříkal až manža nevydržel,zeptal se co se děje.A dr.nám odsekl,no nevidíte???Tady mělo tlouct srdíčko!!!Bože,měla jsem v hlavě prázdno,nic,vypnuto,jen jsem ležela a někde v dálce jsem zaslechla jekot sestry ať si pohneme,že mají moc práce.Ani nevím,jak jsem se dostal domů.
Bříško jsem měla ale bez života.Pak mě muž řekl,že nám vyvolají zítra porod,udělají různé testy.Druhý den mi zavedli nějaké čípky a šla jsem domů,všechno bylo jakoby někde daleko,nemohla jsem se vůbec vzbudit,ale zároveň všechno vnímala.Ještě,že mě podržel manža.Byl(pořád je)užasnej,o všechno se postaral a vrátil mně do života.
Ráno 29.11, mi zavedli tabletku a poslali do sklepa porodit naši holčičku,rodila jsem se svým mužem nekonečných 16hodin.Nebyla to bolest fyzická,ale psychická.Velká rána na srdci a strašný přístup personálu.JOLANKA se "narodila"téhož dne ve 22.10.
Já jsem šla domů na druhý den.Ten úpříchod domů bylo další malé peklíčko,všechno uklidit,všechno co jsme nachystali achjo,byla to hrůza.
Od té doby jsem měla pocit,že se proti mě všichni spikli,všichni byli těhotní,každá kamarádka,kamarád prostě všichni.Už zdálky jsem obcházela blížící se kočár.Ale bylo ještě hůř,toxoplazmoza byla pár dní po porodu akutní.Takže ATB aléčení bylo na tři měsíce a další mimi až tak za rok,to byl verdikt paní doktorky na infekčíním.
Já to bohužel nevydržela a po třech měsících přišla do jiného stavu.To bylo jediné s čím nebyl problém,otěhotnět.
Aještě mě vyšly špatně gen.testy.Takže každé těhu AMC!!!
Tohle mimi se mělo taky narodit v prosinci,ale až tak daleko jsme nedošli,v 10ttjsem potratila.Kyretáž doporučení min.6měsíců počkat!!!Radší jsem brala antikoncepci a v září 02 jsem se od mého nového,užasného gynekologa slyšela,ANO JSTE TěHOTNÁ!!!Byla jsem pořád nervozní,pozorovala jsem se,nekope málo,nekope moc,skoro stálým hostem jsem byla na pohotovosti porodního sálu,no hysterka hadra.Mezitím jsem se dozvěděla,že moje maminka umírá na rakovinu.
Tolik se na vnoučata těšila,odešla navždy v březnu03 dva měsíce před porodem.
A v květnu se nám císařem narodil syn,měl dvakrát otočenou šnůru kolem krčku.To bylo tak krásný,že to nejde ani napsat,tolik bych Vám to všem přála zažít.A já věřím,že to tak bude.
Září 03 mi ještě umřela moje milovaná babička,byla ten nejdobřejší člověk kterého jsem znala.
Teď vím,že je mám nahoře všechny tchýni,Jolanku,mamku i babi hlídají Nás.A poslali nám ještě jedno dítko,holčičku,teď má 13měsíců.A já i můj manžel jsem ti nejšťastnější rodiče.
Moc Vás,holky moje,milujeme a děkujeme za všechno.A srašně nám scházíte,moc,moc,moc.
Tak já se omlouvám za tenhle dlouhý příběh,doufám že někomu aspoň trošku pomůže na té těžké cestě za miminkem.
Ještě bychom si chtěli vzít dítko do pěstounské péče,ale to už sem nepatří.
Ještě jednou Vám Všem hodně sil do boje,a vidíte,že to jde.
Nashledanou Venda
|
|
|
