|
Titel : RE: Jsem divná?
|
Autor: Pavlína
()
Datum: 21.07.2007 20:11:45
určitě nejsi divná, ale lidi asi neví jestli se s tebou mají o tom, co se stalo bavit. Já bych taky nevěděla a proto by bylo asi nejlepší, kdybys to řekla narovinu. Prostě holky, já si o tom potřebuju promluvit a chci abyste se třeba ptaly, rozebíraly to se mnou a mluvily a mluvily. Pro tebe je to hodně těžké ale to "vymluvení" pomůže. Když jsem potratila, tak se o tom nikdo nechtěl bavit, vymlouvala jsem se půl roku na netu a pomohlo mi to. Držím palce, ať najdeš kamarádku, která tě pochopí a pomůže ti.
Milena napisal/a:
-------------------------------
Ahoj.Už jsme si začala připadat divná, že chci, aby ostatní se mnou o tom mluvili a blízcí se mnou plakali a vzpomínali. Oni mi všichni dávají najevo, že bude nejlepší o tom nemluvit, nepřipomínat a nemyslet na to. Některé kamarádky mi nabízejí, že mě vyslechnou, ale pak se mi snaží pomoci tím, že mi radí, jak se musím vzchopit a myslet na děti a tak, ale já bych tak chtěla, aby se mnou plakaly a utěšovaly mě. Že nejsem divná? Třeba bych neměla být tak sebelítostivá, nevím. Je to osm měsíců, co Milenka zemřela, možná bych se měla nějak vzchopit a už toho pláče a bolestného vzpomínání nechat, ale nejde mi to.
Jak to, děvčata, máte vy? Kdy se vám podařilo od toho aspoň částečně odpoutat.
|
|
|
