Uvítanie
Slovo na úvod
Diskusné fórum
  » o anjelikoch
  » o všeličom
Poradenské fórum
Naše anjeliky
Skúsenosti a príbehy
Môj príbeh
Odborné názvy
Ako pomôcť?
Okno poznania
Nebeská záhrada
Naše detičky
  » diskusné fórum
  » poradenské fórum
Básne
Literatúra
Poslali ste nám
články z tlače
Zaujímavé stránky
Finančný príspevok
     
 
 

  Diskusné fórum o anjelikoch je venované našim zosnulým deťom - našim anjelikom a ich rodičom,
či všetkým milým ľuďom, ktorí sa chcú podeliť o svoju neľahkú životnú skúsenosť straty dieťatka.
.. Podelená bolesť je polovičnou bolesťou ..                              


    |     Nový príspevok    |     Prehľad    |     Hľadať    |        

  Titel  Autor  Datum 
 zavist
 pata   04.09.2007   19:29:13 
 RE: zavist
 Lucka   05.09.2007   21:02:54 
 RE: zavist
 jana   05.09.2007   21:09:00 
 RE: zavist
 jana   05.09.2007   16:31:26 
 RE: zavist
 Lucka   05.09.2007   21:13:39 
 RE: zavist
 jana   05.09.2007   21:26:25 
 RE: zavist
 Barča   05.09.2007   22:02:27 
 RE: zavist
 jana   05.09.2007   21:04:51 
 RE: zavist
 Barča   05.09.2007   21:51:52 
 RE: zavist
 jana   06.09.2007   19:23:31 
 RE: zavist
 Barča   05.09.2007   20:11:39 
 RE: zavist
 pata   05.09.2007   17:58:46 
 RE: zavist
 Barča   04.09.2007   19:36:38 

  Titel : RE: zavist
Autor: Lucka  ()     Datum:  05.09.2007 21:13:39

K tomu to chci jen podotknout, že jsem nikdy necítila zášť nebo závist vůči těhotným či maminkám s miminky. Naopak já jim to přeju, protože moje dítě byla Amálka a tu nikdo nikdy nenahradí, takže tohle jde mimo mně. Dokonce v porodnici měli strach, že nám s manželem bude vadit slyšet miminkovský pláč, ale nám to skutečně nevadilo. Jsem dokonce na sebe pyšná, že přesně dva týdny po porodě jsem strávila víkend s kamarádkou, která měla dvouměsíční holčičku a její holčička se uklidnila pouze u mne, smála se na mne a byla u mne velmi spokojená. To jsem byla ráda, že ze sebe nevysílám nějakou zášť, ale naopak určitou vyrovnanost a lásku, kterou jsem měla nejen pro svou Amálku, ale i pro všechny kolem. Spíš je líto mojí tříletý dceři, když potkáme rodinku s podobně starou holčičkou jako je ona a mají kočárek s mimčem. Vidím, jak jí je to moc líto a snažím se jim vyhýbat, i když vím, že to nemůžeme dělat donekonečna a že to není řešením. Ale to chce čas a každý to prožívá jinak. Jano, myslím, že tady ale není třeba někoho soudit za to, že něco nějak cítí. Myslím, že bychom se tady měli podpořit a ocenit to, že si tady dovolíme být zranitelné a říct si otevřeně to co cítíme. To co se nám stalo s sebou bohužel přináší i to, že občas můžeme pocítit i takovéto negativní pocity vůči druhým a myslím, že skutečné kamarádky to pochopí! Lucka

  Odpovedať na príspevok
 Vaše meno:
 E-mail:
 Názov príspevku: