|
Titel : Pro Lenku a Andreu
|
Autor: Milena
()
Datum: 20.09.2007 22:22:19
Holčinky, také je mi dnes nějak smutno a vy máte taková smutná výročí. Přicházím na to, že bolet to nepřestane nikdy, že se ta bolest ani moc nezmenší, ale začínám chápat, že se dá naučit žít s bolestí v srdci a zároveň do něj pustit i radost. Andrejka je pro mě příkladem, že to jde žít v srdci s obojím se smutkem i s radostí. Donedávny jsem měla pocit, že ta bolest musí nějak přestat, abych mohla zase cítit nějakou radost, pořád jsem hledala nějakou pomoc a úlevu, ale nic jsem nenašla. Nyní mi přijde, že by to mohlo jít takto, tu bolest a smutek si nechat, protože nikdy nedokážu se přestat trápit, když moje holčička není se mnou, ale vedle té bolesti a smutku můžu mít v srdci i radost a pokoj. Mohu se radovat z toho, co mi tady zůstalo a mohu i smutnit za Milenkou s nadějí, že jednou ta bolest skončí, až zase budeme spolu.
Andrejko, Diance přeju krásné narozeniny, i když v nebi už asi narozeniny neslaví, ale určitě slaví to, že je tady na zemi stále někdo nosí v srdíčku a miluje je a nezapomíná.
Leni, na tvého krásného chlapečka se určitě také nedá zapomenout, zapomenout a netrápit se bychom mohly jedině v případě, že bychom je přestaly milovat, ale to se nikdy nestane, viď. Možná že nejvíc bolí to, že jim nyní svou lásku nemůžeme dávat, ale jednou až budeme zase s nimi, naše láska k nim znovu vytryskne a už nebude bolet, ale bude zase volně plynout k nim.
|
|
|
