|
Titel : RE: naše dvojčátka
|
Autor: Ilona,dvě dcerky
()
Datum: 15.12.2007 08:56:46
Terezko,Tvé trápení jsem sledovala na Rodince.Já sama jsem přišla o chlapečka narozeného ve 23. týdnu a bylo to jako neskutečný hrozný sen.Bohužel to byla skutečnost.Pořád jsem na to musela myslet,pořád jsem si říkala, co jsem udělala špatně, že to dopadlo takhle. Nemohla jsem vidět kočárky, visící plínky a mimivěcičky na balkonech.Mým přáním bylo otěhotnět hned, jakmile dr. uzná, že už jsem ok.Psychicky jsem se srovnala ale až tak ve 28. týdnu dalšího těhotenství,které bylo vzhledem k předchozímu rizikové,ale pohodové.V nemocnici jsem ležela jen týden a Lucinka se narodila ve 39. týdnu naprosto zdravá.Dnes je jí už 10 let a má mladší sestřičku Anetku, které jsou 3 roky. Těhotenství s ní byla naprostá pohodička a porod taky.
Moc Ti přeju,ať se Ti podaří brzy bolest zmírnit, i když nezapomeneš nikdy. Pořád na malého vzpomínám,ale už to nebolí, jen si říkám, co by bylo, kdyby to dopadlo dobře,...Asi to mělo takhle být.Drž se a uvidíš, že i na Tvojí cestě bude zase svítit sluníčko.Ilona
Terka napisal/a:
-------------------------------
Ahoj holky, dneska je den, kdy nevím co dělat abych nepřemýšlela o smrti...před pěti lety mi zemřela fenka Zuzanka, zároveň se šesti štěňátky, ale jedno nám naštěstí zůstalo Samík....ten mám dnes narozeniny.Ale zítra to budou už tři měsíce od narození dvojčátek Adélky a Míši, pořád se mi tak moc stýská,začala jsem i když mám až do 21,12 mateřskou pracovat, nadřu se jako kůň, když pracuju, nemyslím na nic jiného než práci, ale jakmile přestanu, pořád se ptám PROč ...máte to taky tak?Pořád i když se moc snažíme nemůžeme se nějak poprat s tou tak definitivní osudovou ránou.
|
|
|
