|
Titel : RE: Rozarka
|
Autor: sakti
()
Datum: 02.04.2010 14:07:03
ja vim, ja vim, ale to cekani je silene...navic mam pocit, ze se mi muj zivot nejak rozplizava do staleho cekani na neco, mam pocit, ze nez se narodila Eli tak jsem zila, od te doby uz jen prezivam a stale na neco cekam, prezivam ve meste na sidlisti a touzim po slunci a prirode a zvolna mi dochazi energie, vim, mela jsem byt stastna, kdyz se narodila, asi jsem i byla, ale nas vztah vznikal hodne pomalu a az kdyz ji bylo asi rok, tak jsem si zacala pripadat jako schopna mama, do te doby jsem mela jen pocit, ze vsechno delam spatne, ze vsichni ostatni jsou dostatecne kompetentni byt mamou, jen ja rozhodne ne...a pak me to materstvi zacalo bavit a ja si to zacala uzivat...a zatouzila jsem si to zopakovat, kdyz uz jsem vedela, jak na to a vedela jsem, jak to udelat lepe a prijemneji pro vsechny zucastnene a ono ejhle...neni mi doprano, bohuzel:-(( ted jsem byla opet za maminkou-klientkou v azylaku, ma nadherneho chlapecka, 3 mesicniho, tak krasne se na me smal...
a tak cekam, marim svuj zivot a nevim, co mam delat, mam jit do prace? kdyz se mame v lete stehovat, navic o prazdninach neni skolka, mam tedy cekat na mimi? a co delat mezi tim, pripadam si, ze jsem tu opravdu hodne k nicemu, cely lonsky rok jsem stravila ruzne dlouhymi tehotenstvimi, polezela si v nemocnici, vsichni se museli starat a ze me vypadlo maximalne tak mrtve dite, do prace jsem nechodila, neb jsem jeste byla na RD, pak jsem chvili chodila, pak zas tehu a neschopenka a ted tu marnim uz ctvrty mesic doma, neb mala je porad nemocna, tak k cemu jsem vlastne dobra, nevim to a nemuzu na to prijit...a nejradeji bych zalezla pod postel a tise tam chcipla...tot stav dnesniho dne...
|
|
|
