|
Titel : Anetka
|
Autor: Kahinae
()
Datum: 05.10.2010 22:11:56
Už to budou dva roky co mi odešla moje 11ti měsiční dceruška :(
Psal se rok 2007 kdy jsem u dr. zjistila že jsem těhotná. V 17ti vlastně skoro v 18ti matkou! Ano možná jsem byla blázen ale na prcka jsem se těšila.. Teda vlastně těšili.. V té době jsme tehdy ještě s přítelem miminko dá se říct že plánovali, ale že se to povedlo tak rychle nás zaskočilo.. Dva měsíce před porodem jsem si ho vzala a 6.11. v 21.20 se nám narodila naše krásná holčička Anetka. Apgar score měla 10tky a i po první prohlídce u naší dr. bylo všechno v pořádku.. Teda alespoň u ní.. Náš vztah s manželem se zhoršil a já v květnu 2008 od něj i s dcerkou odešla. Nemělo to smysl.. Žily jsme spokojeně až do osudného dne 10.10.2008 :( Ten den je moje noční můra a den kdy mi smrt vzala to nejcennější co jsem tady kdy měla :(
Anetka nikdy netrpěla ničím jen rýmečkou.. Jenže toho dne jsem já chytla ošklivou virozu a přisuzovala jsem její ospalost a tulivost tomu, že to chytla ode mě.. Tak jí moje mamča odvezla k dr. Dlouho se nevracely až když mi v 13.00 máma zavolala že Anetku převezli do nemocnice že je podchlazená.. Takže jsem se okamžitě přesunula do nemocnice, kde byl můj malý chudáček připojený na přístroje :( Doktorka se nás ptala na vyrážku kterou měla po pusince.. Odvezly jí na rentgen a přivolali kardioložku z Ostravy :( Její stav se začal kolem 3 zhoršovat a doslova mě od ní vyhnali :( Po půl hodině nám přišla doktorka sdělit, že museli zavolat vrtulník, ale jelikož ten ostravský je ve vzduchu musíme čekat na ten brněnský.. Tušila jsem že je něco špatně.. Protože co chvíli přibihálo několik dalších doktorů, sester s přístroji a ve chvíli kdy přistál vrtulník a zachránaři i s nosítky přijeli k pokoji, ozval se ten nejhusnější zvuk který jsem ve svém životě slyšela.. To zlověstné PÍÍÍÍÍÍÍÍP :( I když nejsem věřící v tu chvíli jsem prosila všechny svaté ať mi mojí holčičku neberou a ať mi jí tady nechají :( jenže nikdo mě nevyslyšel a přesně v 16:00 odešla moje holčička do nebíčka :( Musela jsem se s ní jít rozloučit.. Nekoukala jsem napravo ani nalevo a jediné co jsem v tu chvíli chtěla, bylo jí vidět.. Vypadala jako kdyby spinkala :( vůbec jsem neplakala, nedocházelo mi to, že se moje holčička neprobere :( Dle zjištění doktorů to byla vada srdce, na kterou nikdo nepřišel :( Ale to mi jí nevratí..
CHYBÍŠ MI HOLČIČKO MOJE, NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU.. POŘÁD BUDEŠ MOJE PRVOROZENÁ DCERKA..
|
|
|
