|
Titel : RE: Andílci
|
Autor: radka
()
Datum: 09.11.2010 13:16:00
Ahoj Leni,já jsem byla ve 37tt v poradně a panu doktorovi se nezdála zrychlená frekvence srdíčka. Tak mě poslal do nemocnice, dal mi měření z pásů a řekl, že bude rozumné, aby to tam pohlídali. Další je, že jsem měla těhotenské poškození jater a počítalo se s dřívějším porodem. Nastoupila jse do porodnice, Nelušce se srdíčko,,uklidnilo,, a tak jsem byla klidná i já.V pátek bylo na pásech vše vpořádku, na ultrazvuku taky no a paní doktorka mě opět uklidnila tím,že začátkem týdne porodu trochu pomůžou a vše bude dobré. Odhadovaná váha v pátek byla 3kg.V sobotu Neluška skoro celý den dávala pěkně znát,že je jí už asi těsno v bříšku a já se začala těšit čím dál víc.Asi to bylo i tím, kolik jsem tam viděla miminek.V neděli se trochu uklidnila,ozvy byly vpořádku a já si ani neuvědomovala to štěstí jaké ještě na chvilku prožívám.Večer mi sestřička pochválila ukázkové mimčo, protože srdíčko tlouklo jako z učebnice.No a taky Nelinka byla hlavičkou dolů - do 37tt se pořád točila takže většinou byla při kontrole koncem pánevním.V pondělí ráno nebyly slyšet ozvy,tak mě poslali ma ultrazvuk.Věta na kterou řekl doktor byla šílená byla tam srdeční zástava.Okamžitě mě vezli na sál protože byla šance. Šlo to hrozně rychle,ale když jsem se probudila nějaká sestřička nebo doktorka mě držela za ruku a říkala mi, že byla celou dobu se mnou.Já se ptala po Nelince a ona mi řekla,že to nezvládla,že mě převezou na pokoj,donesou mi moje věci....3ílený věci,který si člověk vybavuje z chvíle, kdy se zastavil svět.Na telefonu jsem měla spoustu nepřijatých hovorů, protože ráno mi vždycky volalo spousta lidiček, aby se zeptali, jestli jsme pořád dvě v jednom, nebo ,,Holky,jak se máte?,,K porodu se mnou měla jít dcera - chtěla to jako dárek k 18narozeninám..A já ji musela říct, že Neluška už není,manžel mi nebral telefon,ta jsem mu to psala a když za chvíli zavolal tak jsem nevěděla co mám říct.Vlastně jsem nemohla mluvit,jen jsem do telefonu brečela.Když za mnou přije,bylo to naše nejsmutnější ,,potkání,,do té doby.A to jsme spolu 21let.Pan primář mi řekl,že se Nelušce zastavilo srdíčko aplíce se zalily vodou.Po pitvě za mnou přišel a snažil se mi vysvětlit,že je to jedno z nevysvětlitelných úmrtí.Já tu vinu pořád dávám sobě.Neluška měla 3,20kg při porodu a byla nádherná.Jen nežila...A teď je tady hrozně ticho a tak to nemělo být.Toco jsem prožívala v nemocnici bylo hrozný i když všicni byli ohleduplní,měla jsem pokoj pro sebe a nemusela jsem nikoho potkávat.Ráno za mnou jezdila maminka,odpoledne děti a manžel,ale...No a potom jsem se vrátila a my šly uklidit věci které byly připravené pro Nelinku.Chtěla jsem u toho být a šílela jsem z představy,že to někdo udělá za mě.Nakone jsme to uklízeli všichni.Já,manžel a naše tři děti.Pak jsme zařídily pohřeb,rozloučily se s naší Nelinkou, uložily jsme jí za jejími prarodiči..Tak to prostě vůbec nemělo být.Na naší ulici jsou během tří měsíců tři miminka,Nelinka měla být čtvrtá.A teď čekají mimi sousedi o dva domy vedle nás.Někdy se mi nechce ani vyjít z domu.Těhulky i kočárky...no to ty znáš taky a ani jedna jsme o tuhle zkušenost nestály.Jo a ještě jeda šílenost života. V pátek,když mě pustili z nemocnice přišel rodný list naší holčičky.Místo uzlíčku štěstí,jen papír.Nelinka byla nádherná a my si ji moc přaly.Myslím na naše andílky a moc je objímám.Vy se opatrujte a dej vědět,jak si dopadla u doktora.Nic neodkládej,budu na Vás myslet.radka
|
|
|
