|
Titel : RE: Sofinke
|
Autor: Radka
()
Datum: 19.01.2011 10:00:57
Ani já se nedokážu rozloučit. Je to asi tím, že jsem byla doma s dětma čtrnáct roků. Nepřipadalo mi to nijak divné, prostě jsem chtěla a byla s nimy. Trávily jsme spoustu času spolu, já tady byla pro ně a oni pro mě. Pak najednou už tolik péče nebylo potřeba, spousta kroužků a zájmů..Nastoupila jsem do práce a všechno to bylo jak má být. Všechno fungovalo. Neluška nebyla plánovaná, ale já najednou zjistila, ja se těším, že mě někdo zase bude tak moc potřebovat. Upnula jsem se na ten pocit, hrozně jsem se upnula na to naše štěstíčko. Ona je určitě šťastná a spokojená, ale já si připadám unavená a nepotřebná. Neboj, mám snad ještě trochu rozumu a vím, že tady jsou moje další děti, ale určitě víš, jak to myslím. Prostě jsem chtěla zase mít někoho, kdo bude potřebovat mě, abych třeba zavázala botky...Až ale přijde ta chvíle, kdy moje holčička i já budeme připravené, určitě to zvládnu..Jen teď zase brečím. Zuzko dík...Radka
|
|
|
