|
Titel : Dvě čárky
|
Autor: Šárka
()
Datum: 26.09.2003 22:51:47
Ahoj všem, zatoulala jsem se na vaše stránky a řvu tady jak želva. Jsem sama doma, manžel je na pivku a já při návštěvě těchto stránek zjišťuji, že jsem si svoji bolest ani pořádně neobrečela. Že jsem se přes to přenesla vcelku dobře. Ale není to tak. A jak to bylo?
Měli jsme dva měsíce před svatbou, když jsem si udělala těhotentský test. Nejprve tam byla jen jedna čárka, ale když se začala dělat ta druhá, tak jsem si na to musela sednout. Celý večer jsem jen tak seděla nad tím testem a koukala na něj. Manžel, tehdy přítel byl velice rád, ale nechtěl propadat velkému štěstí, až to bude černé na bílém. Asi věděl, proč. Pak jen návštěva lékaře, ultrazvuk a nic. Už by to mělo být vidět, ale my bohužel nic nevidíme. Jak dnes to slyším. Pak odběry krve, snad dvakrát týdně. Těhotenstský hormon roste moc pomalu, je to špatné. Neviděla jsem své mimi ani na ultrazvuku, neslyšela jsem jeho srdíčko, ale jen si pamatuju ty dvě čárky. Pak už to bylo rychlé. Nemocnice, operační sál, operační "koza" a pár lidí okolo mě s rouškou. Když si pro mě manžel přijel, byla jsem celá rozbolavělá tím zákrokem a on se bál na mě sáhnout, nevěděl, co říct. Byly to hrozné chvilky. Cesta domů byla bez jediného slovíčka, jen jsem koukala, jak ten život jde prostě dál. Doma jsem pak hned usla a pomalu jsme o tom mluvili až v dalších dnech. Jen jednou jsem mu brečela na rameni, pak jsem ze sebe dělala hrdinku. Teď to tady píšu a koulejí se mi slzy po tváři. Asi to ve mně ještě je, teď se snažíme o další těhotenství, tak uvidíme. Někdy si říkám, jestli to byl chlapeček nebo holčička. Už se to nikdy nedozvím, ale vím, že na těch krásných obláčcích někde odpočívá i naše mimi.
|
|
|
