|
Titel : Muj Jezisek
|
Autor: Mariana
()
Datum: 26.10.2003 00:08:21
Jen jednou v zivote jsem zazila ten ohromujici a blazeny pocit tehotne zeny tesici se na miminko. Bylo to nejkrasnejsi obdobi v mem zivote, bohuzel velmi kratke. Po sesti nedelich na Stedry Den roku 2001 jsem spontanne potratila. Byla to bolest jako kdyby mi sebrali kus meho tela. Muj milovanej muz mne hodne hodne pomohl, moje rodina se snazila delat jako ze nic a maximalne rikali ze "je to naprosto normalni" a ze "se to stava". Pro me to byl ale smutek, prazdnota a plac moji duse, ktery dodneska ve mne zustava. Vzdy budu vzpominat v den kdy se melo nase detatko narodit a Vanoce zkratka nemam rada a netesim se na ne. Je to pro me cas smutku, alespon zatim, nez budu mit pro koho se z Vanoc radovat a pro koho zapalovat prskavky na stromecku. Strasne doufam ze se muj andilek jednou vrati do meho zivota a ja budu moct byt prece jenom jeho mamou jak se patri. A jestli nekde ceka na tu pravou chvili, slibuju mu, ze budu jeho nejlepsi mama na svete.
Vsem smutnejm mamam na tehle strance: Verte a vzpominejte a zijte.Pro vsechny ty andelicky.
|
|
|
