|
Titel : RE: Nechce babatko II.
|
Autor: Daniela
()
Datum: 31.10.2003 10:14:18
Ahoj Petro!
(Bude to delsi – promin, neumim psat kratce. Tak si pohodlne sedni ;-))
Uplne nejdulezitejsi je, abys ty sama byla v pohode. Ani chvilku nepochybuj o tom, ze i kdyz mas menzes, i kdyz bys byla tehotna, i kdyz jis syrecky, i kdyz sedis na WC - cokoliv delas nebo se s tebou deje, jsi to porad ty a jsi hodnotny clovek, bez ohledu na to, co si o tobe ostatni mysli. Neco muze byt tvemu priteli neprijemne, ale podle me je prehnane, aby si te osklivil kvuli necemu, co je prirozene. Myslim, ze tvuj pritel je v tomhle ohledu nedospely, mozna i hodne nejisty – hadam, ze u nich doma se o takovych vecech bud mlcelo, nebo mluvilo s odporem. Pokud v takovem prostredi vyrusta devce, kolikrat se i samo stydi za to, ze menstruuje – a to ma kazdy mesic moznost v praxi prozit, o co jde, a ma mnohem jednodussi pristup k informacim nez kluk. (Spousta kluku by se propadla hanbou do zeme, kdyz by se meli na neco takoveho zeptat, nebo si jit koupit knizku ‘pro holky’.) Teoreticky by mela k prirozenemu vztahu k vlastnimu telu (i cizim telum ;-)) vychovavat i skola, ale v praxi to tak bohuzel neni. A co rodina a skola zanedbaly se pozdeji jen tezko napravuje; presto myslim, ze by se vam to mohlo povest, kdybyste oba chteli, ale rozhodne je to na dlouhe lokte.
A k tem detem - Myslis, ze to ‘nechci aby deti byly po mne’ je opravdovy duvod, proc tvuj pritel deti nechce? Kazdopadne to ukazuje, ze neni spokojeny sam se sebou, a to neni dobre. Nerikam, ze clovek ma byt sam se sebou vzdy stoprocentne spokojeny, vzdy je co vylepsovat – ale byt sam se sebou principialne nespokojeny natolik, ze nechci aby nekdo byl jako ja, to uz je dost silne kafe. Pokud je skutecne tak nespokojeny s tim, jaky je, nebylo by spis na miste chtit se zmenit, nez zustat stejny a nemit deti? Myslim, ze byste spolu meli mluvit vic, nejen jeden konkretni rozhovor proc ktery z vas chce/nechce deti, nebo co se vam na sobe samem/na tom druhem nelibi, ale dlouhodobe o takovych vecech mluvit. Umim si predstavit, ze se tvuj pritel krome toho, ze deti cloveku vzdycky aspon trochu postavi zivot na hlavu, napriklad boji i toho, ze bys ho chtela mit u porodu, coz by pro nej urcite bylo veeeelke vypeti (kdyz uz menzes je pro nej neprekonatelne). Mozna mu i tehotne zeny prijdou ‘divne’, neforemne a nepritazlive. Nebo, ze se s detmi zmenis na ‘utahanou maminu v teplakach a natackach’ a opet, uz ho nebudes pritahovat. Nebo, ze bude muset miminka prebalovat, a bude se stitit sahnout na plenky. Kdyz pise, ze ‘po tobe nemuze chtit, abys kvuli nemu nemela deti’ – to zni na prvni pohled tak ‘velkoryse’, ale myslim, ze tenhle jeho vyrok vubec nic neresi. Je to uplne to same, jako bys ty rekla ze po nem nemuzes chtit, aby kvuli tobe mel deti. Oboji ma dvoji reseni: bud se rozejdete a kazdy se s detmi zaridi tak, jak sam chce, nebo spolu zustanete, a ten ‘co po druhem nemuze chtit, aby jen kvuli nemu (ne)mel deti’ se proste smiri s tim, ze to s detmi bude jinak, nez mel sam v planu.
Pises, ze sama chces deti az za nekolik let. Ale pokud se postoj tveho pritele nezmeni, tak za nekolik let budes tam, kde ted, jen s jednim rozdilem: uz nebudes mit tolik casu. A partnera, se kterym chces mit deti, je potreba napred najit a pak i poradne poznat, a to chce opravdu cas. Nekdy se stane, ze clovek nekoho pozna a hned vi, ze je to ten pravy (bohuzel, ne vzdy mu toto ‘vedomi’ zustane i po par letech), a jindy si zase muzes oci vykoukat, a nikde nikdo. Navic, nechci te strasit, ale ne vzdy prijdou deti hned, kdyz je clovek chce.
Urcite by nebylo od veci zajit do poradny, ale podle toho, co jsi o svem priteli napsala, on tam asi nebude chtit jit. Kazdopadne tam muzes jit i sama, ale s partnerem je to vzdy lepsi.
Drzim vam palce!
Daniela
|
|
|
