Titel |
Autor |
Datum |
  |
Prosba o pomoc
|
|
Ondrej
|
18.10.2016 13:58:36 |
Titel : Prosba o pomoc
|
Autor: Ondrej
()
Datum: 18.10.2016 13:58:36
Dobrý den, zdravím všechny , stalo se nám to, co mnohým z vás, přišli jsme s přítelkyní o dítě, v 10 týdnu těhotenství samovolně potratila bez jakékoliv vlastní viny.Miminko bylo chtěné a očekávané, ale tak nějak v pohodě, nebrali jsme to nijak osudově a najednou přišlo tohle. Nejprve to vypadalo docela v pohodě, zdálo se, že se s touto událostí srovná docela dobře, je hodně racionální, tak jsme si řekli to se stává, nemůžeme za to, počkáme a znovu se pokusíme o miminko. Po 3 týdnech od potratu a 14 denní pracovní neschopnosti se ukazuje, že toto trauma na přítelkyni zanechalo mnohem větší stopy, než jsem si byl ochoten připustit. Doma je ještě docela v pohodě, ale mezi lidmi a v práci se cítí velice špatně, je prakticky stále smutná, unavená, nejistá a úzkostná. Když o tom spolu mluvíme, říká, že ví, že za nic nemůže, že to není její chyba, ale nejspíš někde uvnitř cítí, jako by to její vina byla. Když se jí ptám, co ji trápí, řekne že neví, že doma je jí dobře. Práci přitom nemá nijak náročnou fyzicky, spíš psychicky, pracuje mezi lidmi v obchodě, tudíž ji to asi deprimuje daleko víc , než kdyby pracovala někde venku a sama. V tuto chvíli si moc nevím rady, situaci jsme probrali ze všech stran, snažím se jí být oporou, lásku jí vyjadřuji několikrát denně, snažím se jí vysvětlit , co se v ní asi tak může dít, společně jsme na pár věcí přišli,a le jak přijde mezi lidi, je zase všechno špatně. Obávám se, aby se u ní postupně nevyvinula agorafobie, tím, že se bude setkávání s druhými lidmi vyhýbat a samozřejmě je mi to moc líto, jako by mi mizela před očima. Prosím Vás o rady a třeba i o vysvětlení toho, co se v ní může dít. Děkuji, Ondra
|
|
|
|
|