| Titel |
Autor |
Datum |
  |
Naděje umírá poslední,aneb mně už zemřela...
|
|
Lenka
|
26.07.2004 10:39:34 |
|
|
Jana
|
16.06.2006 09:58:26 |
|
|
Katka
|
02.11.2004 20:08:42 |
|
|
Lucia
|
16.09.2004 10:55:45 |
|
|
Martina, anjelik Mišpulínek
|
28.07.2004 08:40:03 |
|
|
Denisa
|
27.07.2004 22:36:38 |
|
Titel : Naděje umírá poslední,aneb mně už zemřela...
|
Autor: Lenka
()
Datum: 26.07.2004 10:39:34
Přeji krásný den všem, kteří navštěvujete tyto stránky.
Předem bych chtěla poděkovat Denise, že v sobě našla tolik síly, že vytvořila tyto stránky, které určitě alespoň trochu pomohli těm, kteří to potřebovali.
Navštěvuji je poměrně krátce a přesto pro mne tak dlouho - od března 2004. V lednu jsme zjistili, že s mým přítelem budeme mít miminko (tu radost ani popisovat nemusím, jistě ji všichni dobře znáte). Všechno bylo v pořádku, 11.března jsem šla na kontrolu ke svému gynekologovi a těšila jsem se, jak poprvé uvidím toho malého drobečka na monitoru a přinesu fotečku mému příteli, který měl zrovna ten den narozeniny, ale všechno dopadlo jinak. Doktor zjistil, že začínám krvácet, suše mi to oznámil, udělal ultrazvuk a poslal domů, jestli se to krvácení do týdne nespustí víc, tak mám znovu přijít na kontrolu. Ale než jsem přišla domů, už jsem cítila, jak krvácím. Doma čekal můj přítel, že mu povím, jak se má naše miminko a místo radostného úsměvu viděl moji uslzenou tvář. Krev mi tekla po stehnech a já nevěděla, co si počít. Narozeninový den mého přítele jsme oba celý proplakali a ve mně se zmítalo tolik otázek...
Za nějaký čas jsem chtěla zjistit, co bylo příčinou, ale nikdo mi nějakou jistou odpověď nedal. A protože jsme se opět mohli začít snažit o miminko, vyhledala jsem pomoc v jednom centru asistované reprodukce, doufala jsem, že nám tam udělají všechny testy, aby se podobná situace už neopakovala. V pátek jsme si šli pro výsledky - paní doktorka nám řekla, že jediná cesta, jak mít miminko, pro nás je oplození in vitro, to, že jsem otěhotněla přirozenou cestou, považuje za zázrak, který se už pravděpodobně opakovat nikdy nebude. řekla nám, že my děti mít nikdy přirozenou cestou mít nebudeme.
V hlavě mi ožily vzpomínky na leden na tu radost a vzápětí na březen na ten obrovský smutek a doufání, že čas nám pomůže a přinese další miminko... Ale teď? Nevím, jestli ta doktorka neví, co znamená soucit, nevím, jestli si neuvědomila, co nám právě říká, ale cítím se naprosto bezmocně...
Denisko, děkuju, že jsem mohla vypsat své pocity někam, kde mě vyslyší.
Lenka
|
|
|
|
|
Milí návštevníci, ako už väčšina z Vás vie, ikonka - naše detičky - je venovaná všetkým rodičom,
ktorí majú za sebou trpkú skúsenosť straty dieťatka, no nestratili odvahu žiť ďalej.
Fotografie detičiek sú svedectvom toho, že i po ťažkých životných skúsenostiach, už
v mnohých rodinách zasvietilo slniečko nádeje a šťastia v podobe krásnych detičiek.
