|
Titel : RE: Přijmout a dát
|
Autor: Kamila
()
Datum: 20.01.2006 11:06:21
Milá Lucie, snad nikdy za posledních 6 měsíců jsem nepocítila větší sounáležitost s někým jako tady na těchto stránkách a teď s Vámi. Všechno, co se kolem nás děje, není jen proto, aby nás to zkoušelo, co vydržíme, ale také proto, abychom tím prožitkem dokázali najít sami v sobě něco, o čem ani nevíme. Zpočátku jsem měla pocit naprosté osamocenosti, postrádala jsem smysl toho všeho, ale moje děti mi pomohly dívat se na vše jejich očima.
Je pravda, že jsem dlouho měla problém se třeba jen podívat někomu do kočárku a pochválit miminko, teď mám to všechno v sobě nějak "zabetonované", život musí jít dál, potřebují mě moje děti doma i "moje" děti v práci, ale tak nějak ještě více teď rozumím maminkám dětí s nějakým postižením. Přesto se občas přistihnu, že jsem sobec, kterého štve, že někdo dělá z jednoho pupínku vědu, ale musím to zvládat a brát, že každému je dáno jen tolik starostí, kolik unese. I to mě ujišťuje v tom, že to nějak zvládneme a dočkáme se snad i dalšího miminka.
Milá Lucie, děkuji moc za reakci, přeji hodně síly do života se všemi jeho starostmi a radostmi a ráda se s Vámi (Tebou?) zase setkám na těchto stránkách. Kamila
|
|
|
