|
Titel : RE: Poslední pohyby
|
Autor: Kamila
()
Datum: 20.01.2006 18:36:26
Milá Renáto, to co píšeš je mi velmi blízké. O to bližší, že i my máme v nebi Šimona, který se narodil 1.července 2005. Narodil se po úplně bezproblémovém těhotenství. Vím, že prázdnota potom byla ubíjející, měla jsem pocit, že už nemám v sobě nic navíc, co bych mohla dát jinému dítěti. Věta, že čas je nejleší lék, mi vždy připadala jako fráze, ale teď zjišťuji, že je to něco, co funguje. Lidské srdce je nesmírně široké a srdce matky ještě širší. Vejde do něj mnoho dětí, lásky a citu a citem je i to, co je smutné. Jsou cesty, které nás vedou za horizont, za který nevidíme, ani já nevím, proč se to stalo, snažím se to jen přijmout. Mně samotné hodně pomohlo, že jsem Šimonka viděla aspoň při pohřbu, mám nesmazatelnou vzpomínku na bělounké dítko, které má rysy brášky a tatínka. Tato vzpomínka bolí, ale je svým způsobem krásná. Ale chápu i Tvoje rozhodnutí děťátko nevidět, ale udrž si vzomínku na krásné těhotenství, na to, že se hýbal, byl čilý a dělal boule na břiše. Přeji hodně síly a brzy novou naději, Kamila
|
|
|
