|
Titel : RE: Moji andílci-prokletí adventu
|
Autor: Efča
()
Datum: 09.02.2006 14:26:24
Milá Luci, nevím přesně, co ti chci napsat, ale prostě něco musím. Protože Tvůj dopis se mnou znovu zahýbal. Nosím v srdci hlubokou ránu. A shodou okolností jsem na tom stejně jako ty, kdy nejbolestnější jsou pro mě Vánoce. Před dvěma lety nám před Vánoci zemřel třídenní chlapeček po předčasném porodu(Filípek je mezi anjelikama). Přestože čas největší bolest otupí, srdce nikdy nezapomene. Někdy mi přijde, že se s tím dá žít, jindy propadám smutku. Teď pro nás přišla velká chvíle (doktoři povolili znovu se snažit o miminko - měli jsme zákaz kvůli císaři v 6.měsíci). A ve mně se pere strach s těšením. Ale my holky jsme silné. Když už si člověk myslí, že nemůže dál, pokud žije, může dál!!! Jsi moc moc statečná a věř že Bůh nás v tom nenechá. Musíme bojovat! Moc Ti držím palečky a těším se, že se tu za rok sejdem a budem psát, že to stálo za to!!! Ze srdce jen to nejlepší přeje EfčaLucie:
-------------------------------
Chtěla bych všem rodičům, kteří v duších pláčou pro své andílky popřát hodně síly. Vánoce jsou čas lásky a štěstí, ale snad právě proto tyhle rány osudu v tyto chvíle bolí víc než kdy jindy.
Mám taky své andílky a hrozně moc mi chybí. Ani nevím, kde bych svůj příběh vlastně měla začít....snad tím, že jsem vždycky milovala děti. Všechny děti- nejen ty šťastné zdravé, které mají své mámy a táty, kteří se o ně starají, ale i ty, kterým to štěstí nebylo přáno. Od 14ti let jsem pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mentálně postižené děti, později jsem dělala aupair v rodině s 5ti dětma.... cítila jsem, že jestli v životě opravdu něco stojí za to, pak je to rodina. A začala jsem toužit po dítěti.
Život si s námi ale občas krutě zahrává a právě to, po čem toužíme ze všeho nejvíc, nám prostě odpírá. Postupně se začlo ukazovat, že manžel je neplodný , já jsem neplodná a jedinou naší nadějí je
|
|
|
