|
Titel : RE: oci plne slz
|
Autor: Jana
()
Datum: 12.02.2007 12:17:06
Jani máme toho hodně společného,taky bylo mé Terezce 4roky když se to stalo.Taky jsem plakala pořád a malé to neuměla vysvětlit,a utírala slzy a dalo mi hodně přemáhání ,aby tím ještě netrpěla ona.Malé jsme řekli,že miminko nikdy neotevřelo očíčka a bylo nemocné a že si ho nechali v nemocnici,tak nějak to přijmula, ale byla smutná,těšila se jak bude vybírta oblečky a podávat plínky.Byla jsem silná kvuli malé a manželovi.Deti také miluji a proto jsme se rozhodnuli to zkusit znovu.A povedlo se po 4měsících.Po šestinedělí jsem začala makat,chodit do posilky a zhubla a posílila zesláblé svalstvo,abych zvládla další těhu.Jsem ted 35tt a o strachu snad ani psát nemá cenu,prožívám celou dobu a to skončí až dnem kdy porodím zdravé miminko.čekáme ted chlapečka ..Ondra se bude jmenovat.Myslím, že daleko lépe jsem snášela tu bolest když jsem vedela že jsem těhotná,že mě drželo to že mám další šanci být štastná díky miminku,které přijde.opravdu ti to doporučuji udělat to samé a jít do toho znovu,strach ten bude to ti nebudu nic nalhávat,ale spíš ted ten konec je dost těžký a plný obav,ale neztrácím víru a věřím že ted už se dočkám vytouženého zdravého detatka.Změnila jsem gynekologa i porodnici a vše co šlo,aby to bylo jiné! A urničku mám doma taky,a chodila a chodím k ní plakat do dneška.Na jaře chystáme udělat pomníček,už je čas jí nechat odejít a aby měla své místo,budeme tam chodit jí to tam dělat hezké a dávat kytičky a dárečky.
fakt mi přijde že máme podobný příběh.Já jsem ze středních čech,kousek od prahy,co ty? letos mi bude 30let.zatim papa
|
|
|
