|
Titel : RE: Missed abortion
|
Autor: Natálka
()
Datum: 26.08.2007 11:39:07
Milá Lilly!
Není zač děkovat,jsem ráda,pokud jsem ti alespoň trošku ulevila... Mně pomohlo udělat našemu andílkovi stránku-viz "Náš mimísek" je můj andílek,napsala jsem mu i dopis a všechny věci,co byly pro něj nebo,co s ním souvisely-těhotenské testy,fotky,atd jsem si schovala a vím,že se k tomu ráda jdnou vrátím.
Myslím si,že tvé pocity jsou naprosto normální... Potřebuješ se nejdříve dostat ze šoku a pak uvažovat nad dalším těhotenstvím.Tohle intenzivní uvažování nad tím,jaké by bylo,časem poleví.časem ti dojde,že těmihle myšlenkami nic nezměníš... Já to měla taky tak.Pořád jsem musela přemýšlet nad tím,proč se to stalo,co jsem udělala špatně,co jsem měla udělat jinak... Až po 4 měsících mi došlo,že s tím nic neudělám,nic nezměním a že se s tím musím smířit.Ani jsem si neuvědomovala,že ten zlom nastal,prostě jednoho dne jsem cítila,že už nemá smysl se v tom nadále babrat.Bylo to,jak když dopíšete kapitolu v knize... Už není co dál psát,už jí chcete prostě ukončit.Myslím si,že to byl jen obranný mechanismus mojí psychiky,jinak už bych se zbláznila.A jak jsem se s tím smířila,začala jsem se psychicky i tělesně-žensky cítit mnohem líp.Neboj,Lilly,tohle je normální.Myslím,že každý trvá jinak dlouho,jak rychle se z toho dostane,ale bude ti líp.Já první měsíc byla jak v křeči,pořád jen křečovitý smutek,slzy a smutný myšlenky a vzpomínky.čas to zhojí.
Mně hopdně drželo nad vodou to,že jsem se hodně upnula na to,že znovu otěhotním... Vrhli jsme se na to hned po měsíci od revize.Pro mě to bylo prostě smyslem života.Můj doktor mi slíbil,že druhé těhoteství dopadne dobře,že si to ohlídá a že už se to nestane.Asi to mi hodně pomohlo... A navíc jsem prostě chtěla být těhotná znovu,být opět šťastná a čekat miminko.Věřím,že to byla jen hloupá náhoda a že už se to nestane.Vůbec nepřemýšlím nad tím,že by se to mohlo ještě stát.V nemocnici mi řekli,že je vyšší riziko,že se to zopakuje,jen pokud otěhotníš moc brzy po zákroku.Ale jinak ne.V dnešní době se to bohužel stává.Ale musíš věřit,že už se ti to nestane.Třeba teď být těhu nechceš,ale až se začneš dávat do pořádku,budeš zase toužit po miminku a nebudeš se bát jít do toho znovu.To malé za to stojí a já ho chci za každou cenu a jsem ochotná riskovat.Asi proto,že věřím,že už mě to nepotká!
Takže,Lilly,hlavu vzhůru,nepřipouštět si černé myšlenky a uvidíš,že mi za pár týdnů napíšeš,že chceš znovu pokoušet osud.Prosím,až to nastane,najdi si čas chvilku mi to napsat,budu na tebe myslet a věřím,že to bude brzy.Neboj,bohužel se to stává,ale je to jen náhoda a bylo to takhle lepší,než kdyby se nám ty miminka narodila za 9 měsíců postižená tak moc,že by stejně nemohli žít... Za pár týdnů na tom taky začneš vidět tyhle pozitiva na tom neštěstí,že se to stalo tak brzy,vím,že teď ještě ne,ještě je to moc čerstvé.Já to znám.Ale přišla jsem na to postupem času... Teď to moc bolí a ty dokážeš myslet jen na to,že chceš miminko zpátky a že bys ho chtěla mít déle... Moc na tebe bude myslet a dej mi občas vědět!Uvidíš,že bude líp!A ta touha po miminku na sebe nenechá dlouho čekat.Já se jí taky ze začátku bála,ale když budeš myslet pozitivně,je to půlka úspěchu.Neboj,budeš mít miminko a nic zlého tě už nepotká!Drž se a ozvi se!:o)
|
|
|
