|
Titel : RE: Missed abortion
|
Autor: Natálka
()
Datum: 26.08.2007 23:16:09
Ahoj Lilly!
Děkuju,ta stránka je pro mě útěchou,že můj mimísek něco znamenal a že na něj nebude zapomenuto.Moc mi to pomohlo.Pomáhala mi s ní Deniska-správkyně těchto stránek a musím říct,že je úžasná,moc se jí to povedlo,když jsem tu stránku viděla poprvé,plakala jsem.:o)
Chápu tě.Já neměla ani tak problém s dětičkama,ani s miminkama(s těma mám naopak problém teď,protože v nich vidím človíčka,který se mi měl za měsíc narodit..),ale hodně mi vadily těhotné.Nemohla jsem se na ně ani podívat a když otěhotněla v té době nějaká moje kamarádka,rozdýchávala jsem to den dva,než jsem se s tím dokázala smířit a přát jí to.Neříkám,že teď mě nebolí,když mi nějaká oznámí svoje těhotenství,ale už s eumím s tou bolestí vyrovnat a povznést se nad ní.Ale musela jsem se to naučit..
S těmi větami,na jednu stranu je dobře,že ti tohle neříkají.Víš,moji blízcí to nepochopili a já tak poslouchala věty typu "vždyť tohle ještě nebylo ani dítě","bude další","jsi mladá,horší,kdyby se to stalo starším lidem" atd... Dost bezcitné komentáře.Po jedné takové reakci jsem se rozbulela na veřejnosti v restauraci.Zrovna nám nesli jídlo a číšník byl ze mě paf,jak jsem tam brečela...:o)) Ale já prostě tyhle věty nesnášela!!!Pro každou z nás to miminko bylo už od // na testu a každá z nás jsme už mámou,protože máme nahoře svého andílka,svoje děťátko.Hodně mi teď pomáhá knížka Léčení s Anděly od Doreen Virtue... Začala jsem se o to zajímat až po smrti mého andílka... Píše tam,že naši andílkové jsou se svými máminkami i nadále... Já často po revizi pociťovala blízkost toho mýho mimíska.Neříkám,že na to musí věřit každý,ale mně to pomohlo...Každopádně se díky tomu snažím učit myslet pozitivně a hlavně radovat se z těhotenství druhých!Občas je tam stín závisti,to přiznávám,ale už závisti jen v dobrém.A za to jsem moc vděčná.:o)
A,Lilly,děkuju,ale nejsem silná... Kdybys mě potkala v období 4 měsíců od revize,mluvila bys jinak.Neuměla jsem se s tím smířit...A už vůbec jsem nemyslela pozitovně.Ale jednou se to ve mně zlomilo a já věděla,že takhle už nemůžu dál a že takhle ke mně miminko zpátky nebude chtít.Smíříš se s tím.Ať už sama budeš chtít,nebo nebudeš,jednou to bude,neboj.Jsem ráda,pokud jsem tě povzbudila,to by mě moc těšilo.Věř,že tvoje pocity jsou teď naprosto normální a projde si tím asi každá žena po MA.Můžu ti jen poradit,nedovol si se v tom moc dlouho utápět,jako já.Bojuj s tím víc než jsem uměla já.A pokud ti budu moct aspoň trochu pomoci,udělám to a budu ráda.Hlavně věř,že miminko bude a že bude brzy a že už bude bez téhle bolesti!Když budeš věřit,vyjde to!
No a já?Až budu čekat miminko,tak to vykřičím radostí do celého světa,takže se to určitě dozvíš.:o)))
P.S.:Zrovna dnes jsem si četla,co jsem sepsala po tom svém potratu,když budeš chtít,tak tady v Knize příběhů je i můj příběh pod jménem Natálka téměř na konci knihy... Taky jsem říkala před zákrokem,že začnu brát antikoncepci a nechci být dlouho těhotná a že to nikdy nedokážu,ale hned když jsem se vzbudila z narkózy a došlo mi,že už nemám v bříšku to malé štěstíčko,jsem věděla,že udělám vše pro to,abych byla co nejdřív znovu těhotná.Ta síla si k tobě najde cestu.A já vím(z vlastní zkušenosti),že to bude brzy!Taky jsi silná a zvládneš to!!Tak se nedej a bojuj!Miminka se dočkáme a budeme ho o to víc milovat!:o) Měj se krásně a netrap se!A kdybys potřebovala se někdy vypovídat,můj mail je natalii@centrum.cz Když budeš chtít někdy,napiš.A já ti držím pěsti!
|
|
|
