|
Titel : Muj pribeh
|
Autor: Marketa
()
Datum: 15.05.2008 22:00:22
skoro po roce jsem sem zase zabloudila, ale dikybohu uz s jinou bolesti. Je tam nekde hluboko uvnitr a jen sem tam vyjde napovrch. Ale uz je to jine. Budou to 2 roky co se mi narodil Samuel s genetickou nemoci a za tri tydny se se mnou ve snu rozloucil a odesel. Byl to rok nejhorsi v mem zivote, plny deprese a slz. Rozchod s partnerem mi ale nakonec pomohl se z toho dostat, jelikoz jsem odjela pryc z mista, ktere mi pripominalo me tehotenstci a vsude kolem kocarky kamaradek a znamych. Zase vsechno od zacatku! nakonec jsme se k sobe vratili a ja otehotnela znova. Cela stastna z tehotenstvi a z toho, ze to bude zase kluk, po dalsich vysetrenich jsme s hruzou zjistili, ze se bude zase vsechno opakovat znova! Byl to muj konec! V 15 tydnech mi chlapecka zabili a ja ho v bolestech musela porodit. Byla to hruza a uz jsem opravdu nemohla dal. Toto vse mi ukazalo to, ze jsem spatne nasmerovana v zivote, rozesla jsem se s pritelem a zacala uplne novy zivot. Ted mam praci, ktera me bavi, misto kde bydlim je paradni, jen uvnitr jsem jina a uz se to zpatky asi nevrati. Nekdy se sama sebe ptam, proc sem to musela zazit, jen abych vedela jaky je to krasny pocit mit dite? Citim se dost citliva a nejak uzavrena pred ostanimi. Chci byt takova jako driv! Ale Samuel i tak kdyz ho nemuzu videt a obejmout ho, vim, ze je se mnou a bude navzdy. -
Holky i kdyz ted jste nestastne a zda se vam, ze dny jsou trikrat tak dlouhe, tak cas i presto plyne a uz zahojil nejake ty rany... a budete zase stastne....
|
|
|
