Uvítanie
Slovo na úvod
Diskusné fórum
  » o anjelikoch
  » o všeličom
Poradenské fórum
Naše anjeliky
Skúsenosti a príbehy
Môj príbeh
Odborné názvy
Ako pomôcť?
Okno poznania
Nebeská záhrada
Naše detičky
  » diskusné fórum
  » poradenské fórum
Básne
Literatúra
Poslali ste nám
články z tlače
Zaujímavé stránky
Finančný príspevok
     
 
 

  Diskusné fórum o anjelikoch je venované našim zosnulým deťom - našim anjelikom a ich rodičom,
či všetkým milým ľuďom, ktorí sa chcú podeliť o svoju neľahkú životnú skúsenosť straty dieťatka.
.. Podelená bolesť je polovičnou bolesťou ..                              


    |     Nový príspevok    |     Prehľad    |     Hľadať    |        

  Titel  Autor  Datum 
 Muj pribeh
 Marketa   15.05.2008   22:00:22 
 RE: Muj pribeh
 Nana   18.05.2008   20:24:25 
 RE: Muj pribeh
 Milena   17.05.2008   23:04:54 
 RE: Muj pribeh
 Ja   19.05.2008   08:47:19 
 RE: Muj pribeh
 5ka   17.05.2008   20:28:25 
 RE: Muj pribeh
 Ja   17.05.2008   17:37:35 
 RE: Muj pribeh
 Marketa   17.05.2008   19:12:03 
 RE: Muj pribeh
 Ja   19.05.2008   08:31:58 

  Titel : RE: Muj pribeh
Autor: Ja  ()     Datum:  19.05.2008 08:47:19

Milenko ahoj :-)
četla jsem tvuj příbeh,vím jak to bolí, i já ztratila holčičku ,ale těsne před porodem,měla jsem týden do porodu,byl to hrozný šok,myslela jsem, že se z toho nikdy nedostanu!Ale dnes vím že se to dá překonat,bolí to pořád,ale už někde tam vzadu v srdci kde jí mám pořád. Je to jiné než u tebe,už jsi měla princezničku velkou,i když pořád malou..chápu že jsi ji měla velice ráda a jako jedinou holčičku asi nejoblíbenejší..víš je hrozné co jsi prožila a že malá odešla do nebíčka,ale všechno má nějký duvod,bohužel to nikdy nepochopíme.Jeden hodný človek mi řekl, že moje Adelka odešla,protože to bylo pro mě tak lepší,že mě vlastně uchránila před ještě větší bolestí..přemýšlela jsem co by mohlo být větší bolest jak ztráta dítete a jediné co mě napadlo je videt díte trpet celý život nebo část života ,jeslti nemocí nebo něčím jiným nevím...pak mi ten člověk řekl, že když budu pořád plakat,že bude moje holčička smutná, že to tak nechce,a kdyby to bylo obráceně taky bych nechtěla aby moji milované kvuli mě tak trpeli a byli smutní...že tím že budu hodně smutná a plakat,tak budou smutní i moji andílci..a že když se budu radovat a smát oni budou semnou...zkus na to myslet taky tak...Já to zkusila a bylo mi lépe...nutila jsem se přemýšlet na jiné věci a věnovat se na 100% moji Terezce a manžeovi a milovaným lidem okolo mě, a hodně jsem o tom s nimi mluvila...pomohlo mi to nedržet to v sobě..po 4měsících od toho dne kdy jsem Adelku ztratila jsem otěhotněla a mám dnes 15měs chlapečka Ondráška..a je tak hrozně moc hodný a usměvavý že mi vynahrazuje tu velkou bolest co jsme prožili...je to jiné mít chlapečka ale vím že mít holčičku by bylo ještě těžší,asi by ji človek srovnával a to není dobré...Moje Adelka byla jedna jediná a zrovna tak tvoje Milenka,a jiná holčička by ti ji nikdy nevynahradila...máš ted také chlapečka vid...užívej si ho a dej mu všechnu svou lásku at necítí, že mu něco chybí..deti vytuší a vycítí všechno a hlavně naše nálady,tak se hodně raduj a smej at jsou i tvé deti štastné!!!
přeji ti at najdeš v dušičce klid a nechecj malou Milenku spinkat na obláčku a neruš ji plakáním a steskem.. přeji ti vše nej nej nej... z celého srdce Jana

  Odpovedať na príspevok
 Vaše meno:
 E-mail:
 Názov príspevku: