|
Titel : RE: moj Lukasko
|
Autor: radka
()
Datum: 09.11.2010 14:02:03
Ahoj Zuzko,máš pravdu, pomáhá mluvit a psát. Co se stalo Nelince jsem napsala pod tit. Andílci. Sice jsem brečela ale co..Jsem ráda, že mám okolo sebe lidi, a není to jen rodina, kterým nevadí, že před nimi brečím, že s nimi o naší holčičce mluvím. Pomáhá mi i to,že jsem ji začala psát deníček, kde na ni vzpomínám. Když jsme šly za Nelinkou na hřbitov, tak jsem se dokopala k tomu, že jsem se namalovala,abych tam jen nebrečela. Honzík-to je můj syn totiž prohlásil, že mi víc sluší, když nebrečím a když budu namalovaná, tak si dám pozor..Maličkosti,ale potěší i drobnos. Měla bych si jich vážit víc.I to si teď říkám, protože věci bereme jako samozřejmost a ani si někdy neuvědomujeme jak je i drobná radost důležitá.Já jsem vděčná za svoji rodinu,rodiče a pár lidiček kolem sebe, jen jsem jim to dlouho neříkala, nepřipadalo mi to důležité - asi. Teď jim to říkám,je důležité,aby to věděly a slyšely. Kdyby jen nebylo tolik bolesti v srdci. Je hrozné kolik toho musí unést rodiny andílků. Moc děkuji za Tvoje slova, nikdy jsem ani netušila,že zahřeje zájem o zdílení trápení od někoho,koho neznám.Jen vím,že jsme zažily stejnou bolest.Děkuji radka
|
|
|
