|
Titel : RE: velky obdiv
|
Autor: Lucie
()
Datum: 03.01.2011 00:09:55
Vždycky jsem tušila, že přijít o děťátko musí být hrozně těžké a maminky které to zažily jsem obdivovala za sílu a statečnost. Nechápala jsem jak vůbec můžou žít dál. Myslela jsem, že bych něco takového přežít nemohla. Doufala jsem, že to ani nikdy zažít nebudu muset. Ale stalo se a i když jsem vždycky tušila, že tohle musí být hrozná zkušenost, najednou tu byla skutečná bolest a skutečný smutek, který překonal moje nejtemnější představy. Do té doby jsem opravdu netušila, jak může srdce bolet, jak těžké může být i spát, jak moc úsilí stojí vstát každé ráno z postele a fungovat. Ale necítila jsem se ani trochu statečná. Pochopila jsem hloubku citátu "Když si myslíš, že nemůžeš, tak ještě stokrát můžeš". Je to tak - nikdo z nás si tu cestu nezvolil a troufám si říct, že asi žádná z maminek netušila kolik toho bude muset unést a nevěřila by, že tolik by kdy unést dokázala. Nic jiného nám ale nezbývá.
Denisko děkuji za milá slova. Raději si opravdu nepředstavuj - představit se to totiž prostě opravdu nedá, jak píšeš máš živé a zdravé děťátko, takže je spousta jiných, mnohem hezčích myšlenek a představ, které by si člověk měl užít když může.
|
|
|
