|
Titel : RE: velky obdiv
|
Autor: Radka
()
Datum: 03.01.2011 08:54:54
Ahoj Deniska, kdyby se mi nenarodila naše Nelinka jako andílek, asi bych nikdy nepoznala tyto stránky. Je od Tebe milé, že sis našla čas a našla i sílu v sobě a četla to, co prožívají maminky andílků, že si napsala. Já si sem ,,utíkám,, každý den. Někdy nejde psát. Klávesnice u počítačů vědí, kolik slz na ně spadlo, když se stránky otevřou. Je zvláštní, jak najednou zjistíš, jak jsou ti blízcí lidé, které neznáš, jak často myslíš na Andílky, které znáš jménem..Někdy mám pocit, že je znám líp, než kamarády svých dětí. Ani si nevšimneš, že najednou chodíš a máš skloněnou hlavu jen proto, aby tě nikdo ,,nevyrušil,,z tvých vzpomínek, nebo prostě jen stojíš a díváš se na obláčky, představuješ si, vzpomínáš, sníš...Život se změnil během chvilky a nic nejde změnit ani na malou chvilku vrátit. Nejdřív jsem si myslela, že se nemůžu ani bolestí nadechnout. Mohla jsem.,,Hledala,, jsem Nelinku, nenašla..Začala jsem ,,nemít ráda,, některé dny, datumy. Viděla jsem ji na maluo chvilku při našem rozloučení, mám ji před očima pořád. 21.12. jsem si vyzvedla pitevní zprávu a zase jsem ,,to,, přežila. Tohle si prožije maminka andílka a opravdu pochopit to může jen maminka andílka. Já vím co prožívám, ale děsí mě, že vlastně netuším, co prožívají moje děti, nemůžu to pochopit, protože jim odešla sestřička, mě ne, mě odešla moje holčička. No a sem píšu to, co mě trápí, abych si vlastně trochu srovnala svoje myšlenky a někdy to asi nedává smysl, ale...Asi i dnes to je takové a rději to po sobě nebudu ani číst. Tobě Denisko chci poděkovat a popřát lásku, klid a štěstí. Radka
|
|
|
