|
Titel : RE: neviem sa s tým zmieriť
|
Autor: Radka
()
Datum: 07.02.2011 09:13:06
Lenka, je mi moc líto Vaší malé Zuzanky, je mi líto, co právě prožíváte. Ztráta děťátka, které milujeme od chvíle, kdy vzniká nový život je nepopsatelná, stejně jako bolest, která přijde ve chvilce, kdy tento zázrak skončí. Jsme lidé, kteří nejsou dokonalí, největší dokonalost, kterou máme je náš andílek. My děláme chyby - jsme lidé, naši andílci žádnou chybu nikdy neudělají. Nikdy je nebude nic bolet, my jsme tu od toho, aby jsme tu tíhu bolesti měnily na lásku, která naše děti zahřívá, která je tím největším darem, co můžeme dát. My si nevybraly, že budeme maminkami Andílků, ale stalo se. Nepochopíme, vlastně se asi ani nesmíříme. Budeme je ale milovat do poslední chvíle našeho života. Andílek je naší součástí, je tak daleko, ale zároveň tak blízko, je v našem srdci..Změní se pohled na svět. Není podstatné, jestli mám umytá okna, jestli je naklizeno...Ale ten zázrak, když vidím třeba červánky..To jsou naši Andílci, to září jejich srdíčka pro nás. Obláčky, hvězdy, slunce..ve všem je možné poznat vzkaz od našich Andílků. Cítím to tak, chci tomu věřit.Život se změnil, ale Ty miluješ Zuzanku a ona miluje Tebe. Je krásná a dokonalá a je Andílek. Slova nemůžou popsat to, co prožíváme, ale tady asi každý odpustí ,,zmatenost,, toho co píšeme. Asi to někdy nedává moc smysl, ale věřím, že tak jak to myslím a píšu má alespoň trochu,,logiky,,..Stejně tak věřím, že když povídám naší Nelince, tak ona ví..Leni, posílám na dálku obejmutí, drž se...Radka
|
|
|
