|
Titel : Vám maminky Andílků..
|
Autor: Radka
()
Datum: 18.02.2011 11:33:47
I když jsem nepsala, tak jsem každý den četla..Znáte to, povídáme andílkům, zahříváme je svoji láskou a jejich lásku přijímáme jako ten největší dar, který nám byl dán..Nechápeme sice proč, ale učíme se žít s bolestí...Prosím Nelinku a všechny naše Andílky, aby ukázaly Jasmínce krásu jejich daru, krásu jejich nového bytí v nebi. Jasmínka je andílek, který je naší součástí, protože je v rodině našich dětí - a asi jako každá z nás, v koutku duše jí závidím, že ona má tu čest poznat naše andílky...Kolik bolesti prožíváme my tady, tolik lásky mohou naše děti přijmout. A jak už jsem tady psala, kdyby každý zapomněl, my jsme maminky a vzpomínat budeme do poslední chvíle, která nám je dána. A další věcí, která je asi velice důležitá je, že když tady píšeme, myslíme na ostatní děti, i na ty, kterým nebyla dopřána milující maminka, která by na ně myslela, ale jsme tady my, aby jsme jim naši lásku daly, protože ji máme i pro tyto Andílky..Některý andílek musel projít peklem na zemi, některý nedostal ani jméno...Ale všichni jsou součástí rodiny našich andílků a tím i naší...
Mirka, Terezka přijde, stane se zázrak a Ty ji ucítíš, dotkne se Tě a ta chvíle bude tím velkým okamžikem, tím neskutečně krásným darem, jaký pozná jen andělská maminka. Budeš vědět, že to byl dotek šťastného anděla, protože anděl se Tě už dotýkal a Terezka je šťastný andílek.Jestli je to ,,zmateně,, psané, Ty určitě přesně víš, jak to myslím.
Zuzka, moc na Vás myslím. Moc Ti přeji, aby si svým andílkům mohla ukázat bratříčka nebo sestřičku, aby Tvoji andílci ochraňovali sourozence, kterého budou mít u svojí maminky a tatínka.
A teď trochu z jiného konce..Některé babičky andílků jsou prostě jiné..Nelinko neboj, já Tě mám ráda i za Tvoji babičku, která se chová, jako by si nikdy nebyla..No a je to venku. Maminka mého manžela nikdy nezapálila Nelince ani svíčku, nikdy se mě na ni nezeptala - i když jsem byla ještě těhotná, nikdy neřekla její jméno..Když jsme ukládaly Nelinku do hrobu, přišla...No ale místo třeba jen malé kytičky měla v ruce kbelík a hadr - aby v případě potřeby uklidila hrob...Poslední den v roce jsme se stavily popřát, ona vytáhla fofografie svých 6 vnoučat...Když jsem začala polykat slzy, protože jedno album tam chybělo, řekla mi, ať už se vzchopím...Když jsem řekla že už je čas jít domů, řekla, že my nikam spěchat nemusíme...Ano děti nám doma nebrečí....Její oblíbená věta..Neřekla nidy Nelinčino jméno, nikdy ji nepřijala, nikdy se nezeptala..No a co? Nepoznala andílka, nikdy se ho nedotkla, ale já ANO. A vím, že Nelinka ji to nemá zazlé, Nelinka je dokonalá a má ji ráda, je to její babička. Ale dnes už toho bylo až dost...
Maminky, prosím vzpomeňte i na Ty bezejmenné Andílky - já vím, že to děláte, ale asi jsem to potřebovala napsat...Nelinko moje milovaná, moc na Tebe myslím a mám pro Tebe otevřenou náruč, duši i srdíčko. Opatruj se mi, posílám spoustu pusinek a veliké obejmutí. Tvoje maminka
Přání krásného dne plného klidu a radosti Všem Andílkům...
|
|
|
