|
Titel : RE: prosba o radu
|
Autor: radka
()
Datum: 13.02.2012 09:23:02
Napsala si to moc krásně..nemám slov...Já mám stejné pocity, pochody v hlavě..Když se Neluška rozhodla od nás odejít, vinu jsem dávala sobě, nic jiného jsem nechtěla poslouchat..Asi tři měsíce po našem rozloučení Nelinka přišla do mého snu..Úchvatné setkání, její obejmutí, pocit, že je se mnou...Pak dlouho nic. Nemohla jsem spát, někdy jsem si myslela, že se ani nenadechnu...Za rok, na moje narozeniny(jak šílený...)odešla moje maminka...První, co mě napadlo - záviděla jsem ji, že je s naší holčičkou...No a pak se mi začalo o těch mých pokladech zdát. Začala jsem se těšit na noc, protože tam mi bylo bezva. I když jsem v určité chvíli věděla, že to je jen sen, maminka mě přesvědčila, že si mám užít i sen.Začala jsem si sny ,,zdát,,i ve dne, když mi začalo být hodně bolavo. A začalo mi to pomáhat. Najednou jsem se alespoň na duši usmívala, mým holkám je dobře a až přijde čas...Dřív jsem tady hodně psala, potom jsem začala ,,provozovat rozhovory v hlavě,,.Nikdy sice nezapomenu na tu šílenou bolest, kdy jsem viděla svoji holčičku ležet jako Andíla v květech, nikdy nezapomenu na doteky, na její maličkou ručičku...Nezapomenu ani na šílenost datumů..Rozloučení s mojí milovanou mminkou bylo v den prvních narozenin našeho Andílka...Ale asi to tak muselo být, abych si uvědomila spoustu opravdu zásadních věcí. Holky mi chybí, ale já vím, že je mám. Jsou tady i díky tomu, že jsou mojí nedílnou součástí, já jsem tady proto, abych jim posílala svoji lásku, abych jim poopřála krásné ráno, sladký se...No a ony mi pomáhají žít. Dostala jsem neskutečně veliký dar, obrovský dar jsem musela pustit dál...Nemířila jsem se, nepochopila jsem PROČ...miluji je a věřím, že milují mě...Vím, že Nelinka cítila naši obrovskou lásku od svoji první chvilky, věřím, že když odcházela, věděla............moc tady chybí...Obejmutí radka
Andílci, posílám sladký sen na každé slze, lásku, pohlazení...
|
|
|
