|
Titel : RE: bojim sa tesit
|
Autor: z
()
Datum: 08.04.2009 22:35:23
Ahoj Jamesinka,
moc Tě zdravím, čekáme holčičku, byla jsem i na amniocentéze.
Manžel se těší, nechápe mě,proč se tak divně chovám. Několikrát jsme se i kvůli tomu pohádali.Vyčítá mi, že se nechovám jako matka, že nemám snad mateřský cit.Ale není to pravda,už jednu devítiletou dceru máme a tehdy bylo vše v pořádku...
Teď se chovám fakt divně, nechci o těhotenství s nikým mluvit,vyhýbám se kamarádkám,je mi nepříjemné, když se mi někdo podívá na břicho - už je to na mě vidět...
Asi je to tím, že se nechci na to dítě nějak moc upínat, kdyby to nedopadlo, aby ta bolest nebyla tak hrozná.Já se nebojím kontrol na gynekologii - mě to je snad jedno, jsem taková nějaká otupělá a lhostejná. Je to strašné,když to tak napíšu, ale nemůžu si pomoc. Rady okolí, abych se těšila na miminko a těhotenství si užívala, mě fakt nepomáhají, spíše se pak cítím ještě hůř...
Moc Ti držím pěsti, abys byla zdravá a vše dobře dopadlo, to těhotenství musíme nějak přežít,snad bude líp. Určitě hrají svoji roli rozbouřené hormony a hlavně ta předchozí špatná zkušenost. Je hodně žen, které potratily a jen málokterá o tom mluví, je to bolestná zkušenost a kdo to neprožil, nikdy nepochopí...
Je fajn, když si můžeme takhle anonymně vylít srdíčko...
|
|
|
