|
Titel : ....
|
Autor: radka
()
Datum: 19.11.2010 10:50:25
Je tady další den, kdy jsem se musela probudit a znovu si prožít tu hrůzu uvědomění si, že je všecho špatně. Někdy se mi nechce ani nadechnout, jak to bolí. Celý den mluvím na svého Andílka a pak si říkám, že ji nenechám chvilku v klidu. Ale já na ni mluvila vždycky, tak snad..Nechci svoje okolí trápit svojí bolestí, oni ji nosí taky. Ani nechci, aby si mysleli, že lituji sebe,tak to není. Lituji toho, že naše sluníčko nedostalo šanci na život. Je tolik lidí, kteří trpí a modlí se, aby už jejich trápení skončilo. Je tolik andílků, kteří do poslední chvíle bojovali o právo na život..Čtu tady věty plné té největší bolesti o odchodu těch nejmenších, ale i dětí, které tady chvíly mohly být. Ale to je přece málo. Ty dětičky nikomu nic zlého neudělaly, rozdávaly radost, smály se a tulily. Je mi zatím čím dál hůř. Snažím se tvářit tak nějak neutrálně, ale doma skoro nemluvím. Chtěla jsem to všechno říct manželovi, ale ten okamžitě začal točit téma úplně jinam. Nechce o Nelince mluvit, asi si myslí, že když nebudeme mluvit o té smutné události, tak se vše vyřeší. Proto mu teď už jen odpovídám na otázky. Já je nedávám,mlčím si a povídám Nelince. No a pak povídám Vám. Sice nikoho neznám, ale to co prožívám, znáte. Je toho tolik, co bych chtěla říct nahlas, ale musím mlčet. Každá z Vás má nějakou zkušenost, každá jsme jiná. Jen doufám, že naši andílci se mají líp,že je naše láska, myšlenky na ně, vzpomínky a to věčné povídání zahřívají..A nezlobte se na mě, za tu nesouvislou řadu toho, co jsem tady psala. Je prostě jedno další hrozné dopoledne...Radka
|
|
|
