|
Titel : RE: ....
|
Autor: radka
()
Datum: 19.11.2010 14:31:22
Dík moc. Je prosdě jen den blbec..J8 jsem už poznala, jak je důležité tu bolest nedržet a vypustit ji. Mě chybí to, že manžel nechce nebo možná nemůže mluvit o Nelince. Je jiná nátura než já.Vím to, jsme spolu 21roků. Mojí starší holčičce je 18. Ta se mnou mluví, protože i ona to potřebuje. Ale ta musí jít dál rychleji než já. No a pro svoji maminku jsem pořád její holčička o kterou se bojí.Hrozný v mým věku..Nelinka odešla stejně tiše, jak přišla. My ji neplánovaly a najednou tady byla. V pondělí to bude šest týdnů co tady už není. Nevím, proč se mi zdají tyhle dny tak horší než jiné. Mám čtyři děti, ale to nejmladší tady není, je Andílek. Před šesti týdny jsem byla plná života a netušila, že Nelušce se tak strašně krátí čas. 6e její srdíčko pomalounku ztrácí sílu. Byla jsem v nemocnici a myslela, že se nemůže nic zlého stát. Ani mě to nenapadlo. Jen jsem se těšila na úterý, protože to se měla narodit. Teď nemám ráda pondělí. A to měl být ten nejšťastnější den jejího života. Teď je každý den ,,špatně". Vím že každá mamina ,která chodí na tyhle stránky by dala cokoli za chvíle se svým děťátkem, snesla by cokoli jen aby její malé žilo. Nechápu tu nespravedlnost. Maminky, které by se o svoje děti staraly je nemají a na druhou stranu je tolik dětí, kterým jejich nejbližší ubližují. Nechápu, proč jsem otěhotněla, když jsem musela o maličkou přijít.V jednom roce tolik štěstí i tolik bolesti. Zmatek nad zmatek. Pocitu,že jsem všem zkazila život tím, že jsem to nedokázala se asi hned tak nezbavím. Ale alespoň,že se to dá někomu napsat, že vím, že to někdo čte a nebude mě soudit. Asi musíme procházet v určitou chvíli nějakými pocity. Jen otázka, tak jak se máš, mi pořád připadá docela morbidní.. Ještě jednou Vám děkuji. Andílci, opatrujte se nám,prosím. Radka
|
|
|
