|
Titel : RE: Sofinka
|
Autor: Radka
()
Datum: 27.11.2010 14:14:27
Ahoj Zuzko, někdo by asi řekl, že se svěřovat s tak intymními pocity a stavy, které máme je šílenství. Popisovat nepopsatelnou bolest a hledat slova. Ale tady to jde. Ne že by někdo vymyslel slovo, které by vyjádřilo to co cítí maminka Andílka, to nejde, ale víme, že ten stav v hlavě, v srdci a i ta šílená bolest co je někdo sdílí. Někdo, kdo je třeba daleko, ale tak blízký. Mě chvílema dochází dech i síla jít dál. Nějak mi splívají dny i věci co dělám. Spoustu věcí ,,vypouštím" a zapomínám, hromada věcí mě prostě jen nejde. V pondělí na Vás budu moc myslet,ale určitě to bude dobré. Já musím jet příští týden do porodnice, kde bych měla mít připravenou podrobnou pitevní zprávu. To bude.. Už teď se mi klepou ruce a je mi hrozně. Vlastně na to pořád myslím. Nemůžu ani spát a najíst se je nadlidský úkol. A potom začínají svátky. Každý rok jsem dělala adventní věnečky. Letos to nejde. Před rokem jsem ani netušila, kolik radosti a štěstí mě čeká, kolik bolesti zažiju. Nelinka nečekaně přišla a tak tichoulince odešla. Prohlížím si její fotky. Vlastně její první i poslední. Byla nádherná a já teď jen čekám, jestli se nedozvím něco, co by mohlo případně ohrozit moje vnoučata.. Měla jsem mít úplně jiné starosti. Měla jsem mít Nelinku. Jsem ráda, když vím, že tady jsou maminky, které mě chápou. Je mi ale i líto, že takové maminky vůbec jsou. Tak to nemělo vůbec být. Je to špatně.
Andílci naši posíláme spoustu lásky a vzpomínek
|
|
|
