Uvítanie
Slovo na úvod
Diskusné fórum
  » o anjelikoch
  » o všeličom
Poradenské fórum
Naše anjeliky
Skúsenosti a príbehy
Môj príbeh
Odborné názvy
Ako pomôcť?
Okno poznania
Nebeská záhrada
Naše detičky
  » diskusné fórum
  » poradenské fórum
Básne
Literatúra
Poslali ste nám
články z tlače
Zaujímavé stránky
Finančný príspevok
     
 
 

  Diskusné fórum o anjelikoch je venované našim zosnulým deťom - našim anjelikom a ich rodičom,
či všetkým milým ľuďom, ktorí sa chcú podeliť o svoju neľahkú životnú skúsenosť straty dieťatka.
.. Podelená bolesť je polovičnou bolesťou ..                              


    |     Nový príspevok    |     Prehľad    |     Hľadať    |        

  Titel  Autor  Datum 
 snad prominete utajení
 Inkognito   29.01.2011   22:15:48 
 RE: snad prominete utajení
 zuzana+peto   30.01.2011   13:28:10 
 RE: snad prominete utajení
 ANDREA   30.01.2011   00:22:03 
 RE: snad prominete utajení
 Lucy   29.01.2011   22:36:21 
 RE: snad prominete utajení
 Inkognito   30.01.2011   08:06:14 
 RE: snad prominete utajení
 Lucy   30.01.2011   10:57:38 
 RE: snad prominete utajení
 Inkognito   30.01.2011   11:35:15 

  Titel : RE: snad prominete utajení
Autor: Inkognito  ()     Datum:  30.01.2011 08:06:14

Děkuji za podporu.
Potřebovala jsem se jen vypovídat a opravdu se mi tím ulevilo. Asi to včera vyznělo jinak než mělo. Nelituju našich rozhodnutí a naše děti opravdu miluju ani si nemyslím, že by jiné mohly být dokonalejší. Skutečně bych je nevyměnila za nikoho na světě. Neumím si představit, že bych je neměla mít, že by v jejich postýlkách měly spát jiné děti - tyhle jsou naše se vším všudy. A je to celkem neuvěřitelná náhoda, ale ony jsou na nás hodně podobné obě děti. Proto třeba i můj vlastní otec tahá mé fotky ze stejného věku a kochá se tím, jak je to moje kopie. To co mě uvnitř užírá je právě to, že lžu (neopravím, neřeknu celou pravdu) svým nejbližším..)(I když je pravda, že se vlastně neptají, protože je to samo nenapadne, že by to mohlo být jinak Zatím ani nemám pocit, že by mladší před starší nějak upřednostňovali a věřím, že to tak zůstane. Máme skvělou rodinu a přijali naši adoptivní dceru stejně jako my. Vlastně opravdu nemám problém, jen jsem se potřebovala vypovídat, protože někdy je těžké mlčet, nepodřeknout se... a někdy se mi prostě jen obyčejně stýská po mých andílcích a je těžké vědět, že jsem to opravdu jen já. Že nikdo jiný už na ně nevzpomene. Žijou jen tím, co je teď a tady a vím, že je to tak asi správné, ale já mám pocit, že je to vůči andílkům děsně nespravedlivé a připadám si jako by mě někdo tahal z každé strany jinam. Když se trápím kvůli andílkům, přijde mi to nefér vůči dětem, které mám doma. Když si uvědomím, že kdyby žili andílci neměla bych tyhle sluníčka trhá mi to srdce, protože vím, že už bych to jinak nechtěla. Nechtěla bych je vyměnit. A to zas není fér vůči nim.Když odešli andílci, chtěla jsem za nimi. Už nechci. Já to asi vážně neumím správně říct. Není správné, že jedni museli umřít, aby další mohli být s námi, ale asi to nejde jinak, než to tak brát. Když už to tak musí být, jsem vděčná osudu, že tu volbu provedl za mě a nemusela jsem se mezi nimi nikdy rozhodovat já sama. Protože to bych skutečně nezvládla.

  Odpovedať na príspevok
 Vaše meno:
 E-mail:
 Názov príspevku: