|
Titel : RE: snad prominete utajení
|
Autor: Inkognito
()
Datum: 30.01.2011 11:35:15
Máš pravdu. Vůbec to není špatné.:-) Přišla na mě slabá chvilka a potřebovala jsem se svěřit a ujistit, že tak jak to je, je to v pořádku. Že štěstí není zrada vůči andílkům a vzpomínky i to, že bych ráda věděla, jak by andílci vypadali a jací by asi byli nejsou nefér vůči dětem, které mám. (I když to samozřejmě rozumem vím, někdy je těžké se v tom vyznat uvnitř a člověk pochybuje o sobě samé.) Tohle asi nikdo kromě maminek tady pochopit ani nemůže. Moc děkuji za vyslechnutí a podporu. Opravdu mi to hodně pomohlo, cítit zas pevnou půdu pod nohama a vědět, že takhle je prostě všechno v pořádku. Je v pořádku milovat, smát se a radovat se z toho všeho, co mi dávají bohatě naše děti a že se už netrápím celé dny a noci pro ty se kterými nemůžu být. Vím, že kdyby tady byli, milovala bych je úplně stejně, ale prostě nejsou. Těžko se mi připouští, že bych někoho milovala víc(děti, které doma objímám), proto řekněme, že je miluju prostě jinak a přitom všechny hrozně moc. Mám prostě velkou rodinu a i když to tak cítím jenom já, je to prostě asi jedno. ať si ostatní myslí a žijí s tím, že mám děti dvě - já vím, že to není pravda, že ve svém srdíčku nosím zamknuté vzpomínky, sny i lásku, která patří už navždycky i andílkům a ti jsou tak vlastně pořád se mnou.
Ještě jednou děkuju.
|
|
|
