|
Titel : Pro Jiti.
|
Autor: Jan
()
Datum: 15.04.2004 18:00:30
Mila Jiti,
stezujes si (pravem) na maminku, a pise Ti chlap. Takze se neda cekat, ze napise neco prilis pouzitelneho.
Mas pred sebou tezky ukol, ale neboj se ho - mas na cem stavet. Je totiz videt, ze mas dobre srdce. Tedy:
Rodice si nevybiraji deti a deti rodice. Minulost nezmenis, ale je zbytecne, aby Ti kazila pritomnost a budoucnost. To, oc jde, se (mozna trapne a staromodne) nazyva odpusteni. Kdyz jsem stal pred takovym ukolem, pomohlo mi predstavit si toho cloveka jako dite, jako spoutaneho, jako cloveka, ktery byl zranen a zlomen. A dulezite bylo si uvedomit, ze jeho spoutanost svazuje i me. Kdyz ho "propustim", budu i ja volny, nebudu se uzirat uvnitr. To je podle me jedina mozna cesta.
PODSTATNE je ale jeste toto: dulezitejsi nez odpustit je snazit se odpustit. Protoze odpusteni nemusi byt nekdy v lidskych silach - nebo aspon ne hned.
Nenech si, prosim, dale otravovat zivot. Uvidis, bude lip. drzim Ti palce.
Jan
|
|
|
