|
Titel : RE: Zuzke
|
Autor: Radka
()
Datum: 29.11.2010 12:51:05
Barbora, já mám někdy pocit, že mi všechno skončilo. Mám tady ještě tři děti a pro to čtvrté tady ale žiju taky. Opravdu si myslím, že naše bolest a vzpomínky Nelušce pomáhají. Jsem nekonečně vděčná za každého, kdo si jen na Nelušku pomyslí, protože i to považuji za dar, který je pro Ni.Dnes jsem se stavila u kamárádky, která má taky čtyři děti. Ona se mnou prožívala moje těhotensví a byla mezi prvními, kdo měl odvahu se za mnou stavit. Obejmula mě, řekla že mě neumí utěšit a tak mi dala možnost se vybrečet a vypovídat. Dnes mi dala pro Nelinku krásný zvoneček, další kamarádka udělala na hrobeček krásný věneček..Pak jste tady Vy. Vám můžu napsat, že mě mrzí, že další miminko už mít nebudu, je tady můj věk a potom ještě to, že jsem měla těhotenské poškození jater a tak by mohli přijít další komplikace. A to je asi to, co mě ,,udrží na uzdě". Já bych do toho asi jinak šla znovu. Teď jen doufám, že ve výsledcích pitvy nebude nic, co by mohlo ohrozit děti mých dětí. Už zase se mi klepou ruce a mám slzy v očích, protože musím jet do porodnice. Je tak náročné řešit takové věci. A blíží se vánoce.. Osud je prapodivná záležitost. Mít v jeden den před očima a ve vzpomínce narození jednoho dítěte a odchod Andílka. Kolik toho musí jedna maminka vydržet. Nemůžu Ti napsat, že to musíš zvládnout. Tyhle věty jsou přímo neslušné. Jen je hrozné, že obě víme, že to opravdu zvládneš..Nějak se tam vtěstná radost i bolest. Ono to bude hrozné i pro Vaši dceru. Je to věc, na kterou opět nejsou slova.
Pozdrav Všem našim andílkům,pozdrav i Vám smutné maminky. Radka
|
|
|
