|
Titel : RE: Máte potřebu o zemřelém dítěti stále mluvit?
|
Autor: Lucka
()
Datum: 09.07.2009 23:26:56
Zlatíčka moje, děkuji vám za reakce a slova podpory. Miško, tebe taky obzvlášť zdravím a myslím na vás. Denisko, děkuji za tvoje slova. Zjistila jsem, že když se s někým seznámím, hned mu to chci říct, jenže pak to smutno a zklamání, že jsem radši měla mlčet, protože jejich reakce nebyla taková jakou bych si přála. Tak raději vyčkávám a neříkám a pak se cítím tak uzavřená novému navázání vztahu, protože si říkám buď mne ostatní budou brát se vším co ke mne patří nebo se raději nemám potřebu s nikým vůbec sbližovat. Vím, že to není to pravé ořechové a někdy se mi daří se od toho odosobnit a uvědomit si, že nejdůležitější je, že o tom můžu mluvit s manželem, ale pak do toho zase spadnu. Ach jo zrovna dneska u doktorky jsem říkala moje mladší dcera, ale ona není mladší, ona je nejmladší! Tak proč šetřím okolí a ne sebe? Holky, díky, že se tady můžeme takhle vypsat. Musíme prolomovat ledy a mluvit o nich, když máme tu potřebu. Ale těch uší otevřených je tak málo.. Objímám a posílám pusinky všem našim/vašim andílkům. l.
|
|
|
